30 dkg štěstí a jeden malý meloun prosím..

15:25




Jako by to bylo včera.. Chladné prosincové ráno, paprsky vycházejícího slunce se derou do naší ložnice a Tomův budík tančí jak zběsilý po nočním stolku v rytmu té tisíckrát ohrané melodie. 
Nesnáším ji! 
Měla bych vstát a jít připravit snídani, ostatně jako každý den. 
Proč se mi ale zase tak strašně nechce?? 
Cítím, jak mě lehce pobolívá hlava, tělo bezvládně leží pod peřinou a oči se mi prostě nedaří otevřít. 
Ještě chvíli se převaluju, slyším Toma, jak na mě něco volá z koupelny, vnitřně se přemlouvám a nakonec těm čerstvým malinám v lednici stejně neodolám.
Tom si nakonec velkolepou snídani, kterou se mi podařilo vyčarovat, pochvaluje a já se hned po jeho odjezdu rychle vracím do postele s plnou mísou ledově vychlazeného melounu, malin a kešu oříšků.
Uznávám, pro někoho možná  nestandartní kombinace, ale mě to v tu chvíli přišlo naprosto dokonalé.
 ..................................................................................
O pár desítek minut později stojím v koupelně... nedýchám.. 
přemýšlím, kolikrát jsem si tuhle chvíli představovala... jako malá holka.. jako střeštěná puberťačka, jako bláznivě zamilovaná dvacítka a nebo třeba teď.. nedávno.. jako vdaná paní.. 
..............................................................
Opřená o umyvadlo, hledím do zrcadla
......ale nevidím sebe.....
vidím ,,TÁTU,, který právě bere za kliku domovních dveří a taky tu malou modrookou holčičku se dvěma culíky, která zvesela zavýská, rozběhne se za ním tou dlouhou chodbou našeho domu a skočí mu do náruče. On se jen usměje a vlepí jí letmou, láskyplnou pusu do vlasů.
Otřu si slzy, které semi pomalu kutálí po tváři a najednou přede mnou stojí kluk... malý hnědooký kluk s pusou od čokolády. 
Je tak roztomilý. 
TÁTA ho zrovna učí poprvé na kole a za odměnu mu dává čokoládové mlsky..  já jen stojím opodál, usmívám se a jsem pyšná MÁMA!
.....................................
Když se po chvíli přistihnu, že už v zrcadle začínám vidět i rozložení nábytku v dětském pokojíčku, zarazím se.. otřu slzy.. obraz se pomalu rozplyne a v zrcadle zůstane už jen ta ubrečená pyšná MÁMA.
Po zbytek dne se s tou velkou novinou pokouším sžít. 
Už mi dochází proč se mi každé ráno tak strašně nechce z postele, proč jsem tolik unavená, proč mě tak často bolí hlava, proč sním za den asi tunu ovoce a proč nesnáším vůni Tomova laku na vlasy..
.....................................................
Připravuji večeři a někdo bere za kliku domovních dveří.
Že by TÁTA?

Po večeři mu ledabyle podstrčím obálku adresovanou na jeho jméno, s tím, že jsem ji našla ráno ve schránce.

A tak tam najednou stojíme dva - pyšná MÁMA a pyšný TÁTA, oba dva zamilovaní až po uši do té naší malé fazolky. 


Měsíce plynou a z naší fazolky už je malý melounek..
Pořád ještě nějak nemůžeme uvěřit tomu ohromnému štěstí, že si ten malý melounek vybral za rodiče právě nás.
Štěstí, které ještě neváží ani půl kila a přece je tak obrovské!! 💗


You Might Also Like

1 komentářů

Like us on Facebook

Flickr Images

Subscribe