KK - Life is a dream

Dva dny po porodu :)

Čekáme a čekáme.. 

Amálce od rána promlouváme do duše, jak je tady na tom světě krásně, a že vůbec nevadí, že termín 6.8.2017 už propásla, 8.8.2017 je přece také krásné datum, tak ať nedělá fóry a je tu co nevidět s námi. 

Bohužel, nezabírá to. Ta holka si prostě nedá říct. 

Chápu, že je jí u maminky asi moc dobře, ani se nedivím, když jí tam furt posílá nějaké zmrzlinky a dobrůtky,  ale my už bychom si ji také rádi užili naživo a ne jen pozorovali tu malou neposednou nožičku, která se mi semtam dere z břicha ven a drtí mi žebra, co to jde.

Tak snad se ta malá mrška umoudří a brzy se nám ukáže.. ♡

A pak samozřejmě i vám. ;)

....................................................

Mám sice rozepsané jiné články, ale uvědomila jsem si, že jsem se s vámi vůbec nepodělila o pár fotek, které jsme si nechali nafotit od kamarádky naším novým Olíkem.

Fotky od "profi fotografky" jsme nechtěli. A to hned ze dvou důvodů.

To, že bychom se tady za to nedoplatili (hodina focení by nás stála asi tolik, co stálo 10 hodin fotografa na naší svatbě), byl až ten druhý důvod, hlavním důvodem však bylo to, že

mi vždycky přišly těhotenské a novorozenecké rodinné fotky prostě "hloupé".? Možná "trapné"?
Nebo nevím jak to říct. 

Když jsme si ale nedávno koupili vlastní foťák, napadlo nás, že bychom mohli zkusit pár fotek sami. Případně požádat někoho z kamarádů. Ať máme alespoň nějakou památku na ten můj velký pupek.

A jak to celé nakonec dopadlo? To už se můžete podívat o pář řádek níže. 

 ..........................................

Na focení jsme si bohužel nevybrali úplně dobrý den, zvolili jsme totiž sobotu před připravovanou nedělní Baby Shower, takže toho všeho bylo ten víkend nějak moc.

Celý den šílené horko, od rána jsme lítali s hadrem, mopem a vysavačem, uklízeli a umývali vše, co se dalo, takže já už byla odpoledne úplně bez energie a to se mělo jít teprve fotit. 

Kolem 18:00 jsme vyrazili do parku. 

Už v autě jsem zjistila, že jsem si samozřejmě půlku věcí zapomněla doma. Především bílé tričko a podprsenku. Pod šaty jsem si totiž vzala jen takový bílý pásek přes prsa a nějak mi nedošlo, že v tom udělám tak jednu dvě fotky a pak se budu převlékat. 

No nevadí, budeme improvizovat, ostatně jako vždycky. :)

Kamarádku, co nás fotila, jsme pak ještě pozvali na večeři a kolem půlnoci jsme padli vyčerpáním do postele. 

A pro tuhle poslední fotku jsme si před pár týdny zajeli už jen sami dva.

V hlavě mám asi 10 dalších nápadů, akorát už se nám do nich prostě nějak nechce. 

Jestli to ale takhle s tím čekáním půjde dál, možná je ještě zvládneme dofotit. :))

Snad se vám fotky alespoň trochu líbí. 

Víte, co je to BABY SHOWER? 

Ano? Ne? Nebo tak napůl? 

Do té poslední skupiny jsem se řadila i já. 

Věděla jsem, že v USA nějaká baby shower existuje, jednou jsem ji také zahlédla na fotkách kamarádky v ČR. Takže jsem pochopila, že se tato "tradice" pomalu dostává i k nám.
Proč se tomu ale říká "shower" a co přesně taková oslava obnáší?
O to jsem se nikdy nijak do detailu nezajímala.
Tušila jsem pouze, že je to oslava miminka, které se má narodit, že se na oslavě schází povětšinou ženy a také, že se nosí miminku dárky.

Čím víc se porod blížil, tím víc lidí se mě ptalo. ,,Kdy budeš mít Baby shower?" ,,Kdo ti jí pořádá?" ,,Kde máš udělané Baby registry?"
Zprvu mě to dost zaskočilo, vůbec jsem o nějaké takové akci nepřemýšlela, brala jsem to jako americký zvyk, který se mě nijak netýká. Takže jsem odpovídala jen, že prostě nebude.
Toho se ale hned chytla jedna kamarádka a vzápětí druhá a že prý teda jako bude.
Daly to společně dohromady a řekly mi, ať se hlavně o nic nestarám a jenom přijdu.

To se mi zdálo nějaké až moc jednoduché, a tak jsem si konečně začala zjišťovat, co vlastně taková Baby shower obnáší a co mě čeká.

 Bohužel na všemocné wikipedii byly informace poměrně neúplné a takové nijaké, takže jsem začala pátrat tady. Ptala jsem se nejprve Američanů, pak lidí ve škole a následně i Čechů a postupně jsem si v hlavě sumírovala všechny získané informace. Pojetí této ,,akce,, Čechy a Američany se docela lišilo.
Což mě vlastně ani tak nepřekvapilo, přeci jen jsme každý jinak vychovávaný, Američané jsou v některých věcech podstatně sebevědomější, excentričtější a Češi zase skromnější, možná spíš usedlejší..? Nevím..
Každopádně občas se stává (mně docela často), že to, co tady místním připadá jako naprosto běžná věc, se logicky nám Čechům může zdát jako naprosté bláznovství.
Stejně tak, jako to v tomto případě připadalo mně.

V USA jsou párty a oslavy na denním pořádku. To jsem pochopila už v obchodech, kde vám neustále nabízí nějaké Wedding registry, Baby registry a další a další věci. Třeba takové balónky, nádobí na jedno použití, přání k narozeninám a všem možným dalším příležitostem (Den Nezávislosti, St. Patrik´s Day, Thanksgiving), ale i děkovné kartičky seženete téměř všude.

Já jsem si o Baby registry zažádala asi ve třech obchodech někdy na jaře, protože mi to jedna kamarádka doporučila. Prý: ,,hele, jen tam dojdi, řekni, že chceš Baby registry, že jsi těhotná. Vyplníš jim tam do papírů pár informací o sobě a oni ti dají super dárkovou taštičku, kde budeš mít lahvičky, dudlíky, vzorky plínek, kosmetiky a asi tisíc letáků se slevama na dětské věci." No, moc se mi do toho nechtělo, ale v jednom obchodě jsem to zvládla online z domova a ve dvou mě to stálo dohromady opravdu asi 5 minut času a fakt jsem si odnesla nádherné věci. K čemu ale ta záhadná Baby registry primárně slouží, to jsem začala zjišťovat až postupem času. A to právě před připravovanou Baby shower.

Popsala bych to asi takhle:

Během těhotenství semtam zajdete do těch obrovských obchodů (nevím ani, jestli takové typy obchodů najdete někde v ČR, ale je to, jako když spojíte obrovské hračkářství s obchodem pro novorozence, nábytkem do dětských pokojů, s kočárky, sedačkami, všemožnými doplňky, oblečením, no prostě tam najdete i tu poslední věc, kterou byste v souvislosti s dětmi od 0-12 let mohli potřebovat), no a v těch obchodech si vždy po příchodu řeknete o scaner (takový ten, jak s ním prodavačky chodí po krámě a zjišťují podle kódu, zda jsou správně nastaveny ceny) a s tím scanerem si pak už jen scanujete kódy všeho, co se vám líbí. Systém to automaticky ukládá do vašeho Baby registry a vy se pak doma na internetu podíváte, co všechno jste si vybrali, případně můžete něco odendat a nebo tam naopak z jejich eshopu něco přidat. 

Byla jsem naprosto šokována především tím, že se nejedná o věci jako lahvička, dudlík, balík plínek, ale že si tam maminky dávají třeba postýlky, nábytek, kočárky, odsávačky na mléko, chůvičky a podobné drahé věci. Prostě vše, co bude jejich miminko potřebovat.

No.. 

Potom se některá z nejlepších kamarádek nebo někdo z rodiny ujme uspořádání akce s názvem "Baby Shower", což opravdu znamená dětská sprcha a vysvětlit si to můžeme tak, že je dítě doslova zasypáno dárky. 

Na akci se vytvoří pozvánky s daným místem, časem a s odkazy na všechny baby registry, které si maminka vytvořila. Ty se pak rozešlou všem kamarádkám, lidem z práce, rodině a přijde mi, že snad i lidem, které dotyčná maminka viděla jednou v životě nebo taky vůbec. :D

Doma se potom každý podívá, co si maminka do Baby registry dala, a vybere si jednu dvě věci, které koupí. Ty dražší věci si samozřejmě vybírá především rodina.
Dobře, to by se ještě všechno dalo pochopit, ale co je na tom podle mě nejsmutnější, že 80 % pozvaných se ani neobtěžuje do toho obchodu pro ten dárek dojet.
Bohatě přece stačí 5 minut času u PC, jedno kliknutí na vybranou věc, která se jen přes internet zaplatí, mamince i dalším obdarovatelům se objeví, že daná věc je již zakoupena, a maminka si pak jen po Baby shower dojede do daného obchodu a vyzvedne si tam svých 20 zaplacených věcí (myslím, že minimálně u poloviny ani neví, kdo jí to koupil). 

Navíc si to všichni moc pochvalují, protože mají třeba rodinu, babičky a další příbuzné po celých Státech, a tak jim tetička z Kalifornie může bez problémů stiskem jednoho tlačítka koupit postýlku, za kterou následně po Baby shower dostane poštou děkovnou kartičku. :(

Samotná Baby shower pak vypadá tak, že se jí, pije, povídá, rozbalí se dárkové kartičky a dárky (většinou přeci jen někdo nějaké donese) :) A pak se hrajou hry.
20 nejčastějších her jsem našla ZDE. Bohužel je to jenom v AJ.

Vždyť přece to kouzlo rozbalování dárků, rozzářené oči maminky, osobní poděkování.

Notabene, my už přece téměř vše nakoupené máme a navíc na mé Baby shower nebudou jen Američanky, kterým to přijde naprosto běžné, ale hlavně Češky a Slovenky, které to přece musí vnímat podobně jako já. Nebo ne? Nebo se ty názory, povahy a nátury opravdu mění v souladu s tím, jak dlouho tady člověk žije?

No nic.. 

Po několika dnech jsem došla k závěru, že prostě Baby shower nechci, a to z toho důvodu, že mi tahle forma oslavy nenarozeného miminka prostě nesedí.

Sešla jsem se tedy s holkama, abych jim to oznámila. Viděly mé obavy a snažily se mi vysvětlit, že ač to tady prostě takhle chodí a Američanům se to zdá přirozené, neznamená to, že to tak musím mít i já.
Můžeme to přece pojmout trochu jinak.
Spousta Češek přede mnou to tu pojala třeba jako grilovačku v parku nebo prostě jen takové přátelské posezení.
To znělo jako docela dobrý nápad. :)

A tak jsme se společně domluvily, že oslava proběhne u nás doma, že připravím nějaké občerstvení a pití a ony zajistí pozvání holek, vymyslí výzdobu a případně se postarají o zábavu, kdyby náhodou vznikla nějaká nudná chvilka.
Také jsem měla za úkol dát si pár věcí do Baby registry, ať mi mohou pozvaní alespoň něco koupit. 

Sedla jsem si tedy k internetu a snažila se v těch pár obchodech najít něco, co bychom ještě potřebovali, co by nebylo moc drahé a zároveň by mě to opravdu zaujalo. Věcí tam měli hromadu, ale ne a ne najít to pravé. Jediné, co ještě chybělo do porodu koupit, bylo houpací křeslo vedle postýlky, lampička a vanička. 

Poslala jsem to tedy holkám, jestli by se na to třeba nějak s ostatními nesložily, a přihodila jsem tam ještě pár drobností, co mě cvrnkly do nosu.
Prý si s tím nemám vůbec dělat hlavu, kdo totiž nebude vědět, co mi koupit, přinese plínky. :D

Baby shower se dělá většinou cca 6 týdnů před porodem. Já ji měla asi 4 týdny před termínem porodu a myslím, že to bylo akorát.

Říkala jsem si, že moc lidí asi nepřijde, protože hodně Češek je momentálně v ČR, Slovenky v SR Američanek zase tolik osobně neznám, ovšem konečné číslo 17 lidí mě docela překvapilo. Hlavně náš malý obývák byl dost překvapen. :)) 

Organizátorky dorazily kolem 2 odpoledne, zavřely mě do ložnice a začaly chystat výzdobu. 

Sice ví, že s růžovou barvou moc kamarádka nejsem, ale prý to není pro mě, ale pro Amálku, tak do toho nemám kecat. 

Už když jsem odcházela do ložnice, stůl s jídlem se mírně prohýbal, natož když jsem se vrátila. To už se prohýbal i bar a konferenční stolky v obýváku. Každá z holek přinesla něco na zub. Bylo jasné, že do večera to nikdy nezvládneme sníst. A nezvládly.  :)) Ovoce jsme s Tomem dojídali ještě týden po tom. 

Všechny dárky jsem rozbalila, všem je ukázala a každému opravdu od srdce poděkovala.
Protože jsem dostala vážně nádherné věci, teda já ne, hlavně Amálka. :)

To, že jsem tááák nerada středem pozornosti, muselo jít v tuhle chvíli stranou! 

Další dárky tvořila kvalitní kosmetika, speciální lahvičky, které zabraňují nasávání vzduchu společně s mlékem a dítě pak netrpí na koliky a prdíky.. dále také kosmetika pro maminku a tzv. nanukovníky (tak tomu říkám já). :D Do síťky vložíte cokoli - kostku ledu, ovoce, meloun, jahodu - dáte to do mrazáku a miminku se to pak dává cucat, když mu třeba rostou zoubky, aby ho to příjemně chladilo. 

Při odchodu jsem ještě každé ze zúčastněných dala dárkovou taštičku s poděkováním a malým dárkem uvnitř.

Jsem moc ráda, že jsme celou akci pojaly tak trochu po našem. Bylo to opravdu moc fajn odpoledne, které si všechny holky, stejně jako já, moc užily. :)

Jen tak pro zajímavost -  wedding party je podobná akce, kde nevěsta ještě před svatbou dostává různé věci, které si vybrala ve wedding registry (kosmetika, doplňky na svatbu apod.). Další bláznivou párty je například párty na odhalení pohlaví miminka. :))

Holčičí rozlučka se svobodou se plánovala trochu déle. Petra chtěla odjet na víkend někam k moři. Florida se nám zdála až moc daleko, a tak kamarádka našla moc hezký domeček se třemi pokoji v Savanah, kde to žije jak ve dne, tak v noci a dokonce je tam i pláž a moře. Spousta lidí tam jezdí právě na rozlučky se svobodou, oslavy, svatby apod.

 Ideální..

Petru jsem v pátek po obědě vyzvedla, dojely jsme do Atlanty za kamarádkou (Američankou), kde jsme přesedly do jejího auta a následně nás čekaly více jak 4 a půl hodiny jízdy a konverzace v angličtině. :))

V podvečer jsme konečně dorazily na místo určení. Jelikož druhé auto holek teprve vyráželo z Atlanty, šly jsme do města na obhlídku samy. 

Prošly jsme celé centrum, daly si zmrzku, poseděly u vody, pozorovaly trajekty a velké výletní lodě, ale čekat na holky jsme nevydržely.
Vzdaly jsme to a dobře jsme udělaly. Holky dorazily, až když my už jsme se unavené válely v pyžamech v posteli. :)

Druhým autem tedy přijela Klárka (Češka) se svou kamarádkou z práce Jessicou, ale hlavně se svou sedmdesátiletou maminkou, která nás ve finále všechny přemlouvala, ať se vysvlíknem z pyžam a jdeme ještě do města na drink. Já se ukecat nenechala, ale Klárka s Jessicou ano. :D A tak vyrazily ve třech ještě kolem půlnoci do města. 

My jsme se docela dobře vyspaly a těšily se na holčičí den. Plány nám ale trochu pokazil prudký déšť, který celý den neustával. 

A tak jsme vyměnily pláž za kurzy líčení, společné vaření atd. 

K večeru déšť ustál, takže jsme se převlékly a vyrazily do města. 

První zastávkou byl bar s mraženými drinky. Dokonce pro mne měli i jeden nealkoholický. :)

Více na: