pokračování předešlého ČLÁNKU..
Vždyť do Washingtonu je to odtud už jen pět hodin a do New Yorku další čtyři. To by byl hřích se vrátit. :)
A tak jsme po snídani vyrazili. Jeff nám doporučil dvě malá (prý historická) města, kde bychom se po cestě do Washingtonu mohli ještě zastavit.
První z nich byl Richmond, ten nás bohužel moc neoslovil.
Projeli jsme centrem, na chvíli jsme zastavili u řeky a pokračovali dál do Fredericksburgu.
Ten byl o moc hezčí. :)
Prošli jsme se hlavní ulicí, kde byla spousta restaurací, kaváren a malých obchůdků. Vlezli jsme také do jednoho ohromného vetešnictví. Tam bylo nádherných věcí!!
Před odjezdem jsme si dali perníčkové latté v moc příjemné kavárně a pokračovali jsme dál.
Noc jsme strávili v hotelu nedaleko Washingtonu.
Ráno nás stejně jako předešlý den překvapila zas o něco větší zima.
Což bylo pochopitelné, jeli jsme totiž stále víc na sever.
A tak jsme přidali pár vrstev a vyrazili do centra Washingtonu.
Je fajn, že většinu budov, památek a muzeí lze vidět na jednom místě, okolo National Mallu.
Tak je pojmenováno místo mezi U.S. Capitolem, Bílým domem a Lincoln Memorialem.
Uprostřed toho všeho se tyčí vysoký obelisk - Washington Monument.
Nám se podařilo zaparkovat nedaleko Bílého domu.
Prohlédli jsme si ho z obou stran a kolem obelisku jsme se dostali až do parku, obklopeného velkým množstvím muzeí.
Chtěli jsme se také do některého z nich podívat.
Za nejzajímavější se považuje Air and Space Museum, National Museum of American History a National Museum of Natural History.
My začali tím posledním a musím uznat, že je opravdu nádherné.
Muzeum letectví a vesmíru jsme si nechali na zpáteční cestu, ale po schodech ven se linula tak neskutečně dlouhá fronta, že jsme to vzdali.
Všechna muzea jsou zdarma, takže návštěvníků je opravdu hodně.
Po cestě k autu jsme si zašli na výbornou polévku, která nás trochu rozehřála a vyrazili jsme dál.
Kolem osmé večerní jsme se ubytovali kousek před New Yorkem.
A ráno už jsme vyrazili do centra.
Podařilo se nám dokonce i docela dobře zaparkovat. Parkoviště v centru mají totiž tzv. Early Bird, což znamená, že když stihnete přijet do půl 10 ráno, platíte méně. My si tam auto nechali rovnou na 48 hodin. Hotel jsme měli hned vedle parkoviště, kousek od Empire State Bulding.
Donesli jsme si tam kufry (do hotelu, ne do Empire ;)), zazimovali se a kolem půl 11 už jsme s kočárkem brázdili newyorské ulice.
Jelikož jsme v březnu se sestrou New York prochodily křížem krážem, už jsem se tam docela dobře vyznala i bez mapy. A tak jsem hned Toma vzala do mého oblíbeného Madison Square Parku, ve kterém on ještě nebyl.
 |
Budova s názvem "Žehlička".
|
Přes Grand Central Terminal jsme potom pomalu směřovali do Central Parku.
 |
| Tahle fotka je prostě nejkrásnější :) |
Před Central Parkem jsme ještě zvládli zastávku u Rockefellerova Centra.
Chtěli jsme omrknout Kevinův stromeček. :)
 |
| Central Park |
 |
| Nejen Grand Central Terminal nabízel zajímavou podívanou - Central Park |
 |
| Central Park |
Což ale vůbec nevadilo.
Bylo na co se koukat!
Dům naproti Rockefellerovu Centru byl úžasně nazdoben a každou čtvrt hodinu tam probíhala světelná show s hudbou. :)
Tak trošku jsme se tam v tom davu lidí ztratili. Já vybitý telefon a Amálku. Tom vybitý telefon a foťák.
Asi po půl hodině nás táta našel. Díkybohu! Situace z Atlantského letiště se neopakovala. ;)
Po pár minutách jsem už totiž začínala mít dost podobné pocity jako tenkrát.
Po pár minutách jsem už totiž začínala mít dost podobné pocity jako tenkrát.
Po cestě zpět jsme si ještě koupili 3 trojuhelníčky pizzy do ruky a
kolem sedmé jsme úplně uchození dorazili do hotelu.
Večer jsme s Amálinkou naplánovaly trasu na druhý den a šlo se chrnět.
No dobře, celej spodní Manhattan mi rozervala, takže jsme toho moc nenaplánovaly. :D
Nostalgicky jsme si tam zavzpomínali na to jak jsme se před třemi lety vraceli z Floridy přes NY a na Times Square jsme ve 3 ráno hledali, kde se ukrýt před mrazem.
Vzpomínáte si na tu veselou historku? :D
A vzpomínáte si jak jsem psala, že jsme našli takovou zapadlou večerku, kde jsme vypili asi 20 čajů a strávili noc?
Ano, hádáte správně! My jí našli. :)
A nemohli jsme si dát nic jiného než čaj! :)
Já vyřídila korespondenci babičkám a pokračovali jsme hledat nějakou vyhlášenou burgrárnu, kterou našel Tom na TripAdvisoru.
Měla jsem už docela hlad, takže po pár kilometrech chůze a proklínání TripAdvisoru už jsem chtěla vlézt kamkoli, kde se vařilo.
,,Ještě vydrž, už je to fakt za rohem, no tak za timhle ne, ale určitě za tím dalším", povzbuzoval mě Tom mačkající spoušť fotoaparátu.
Vydržela jsem.
Bylo to asi jen za dalšími čtyřmi rohy.
Vešli jsme dovnitř.
Restaurace byla narvaná k prasknutí.
Paní si zadala do počítače, že jsme dva a dítě a dala nám takový blikající čtvereček.
(To se tady v restauracích dává. Jdete si stoupnout k baru nebo čekáte u dveří a když se uvolní pro vás vhodné místo, čtvereček se červeně rozbliká a začne vibrovat.
Následně vás někdo usadí.
Všichni u stolů si v klidu vychutnávali svůj obsah talíře a my počítali, kolik lidí s blikátkem před námi ještě čeká.
Bylo jich dost.
Bylo jich dost.
Asi po půl hodině se náš čtvereček konečně rozblikal.
SLÁVA.
Abychom se dostali k volnému stolečku, musela jsem s kočárkem projet celou restauraci. Uličky byly dost úzké, takže jsem narazila minimálně do pěti lidí, rozplývajících se nad tím úžasným hamburgrem, který už jsem také chtěla mít na svém talíři.
V závěru mě dostala paní, která nás usazovala. Směle se zeptala, z jaké strany stolu nám má přidat dětskou židličku. :D
Naše dítě ještě ani nechodí, vlastně ani nesedí, vlastně ani nejí, takže asi nikam. :D
Já místo toho, kam přidat dětskou židličku,spíš zkoumala, jestli dýchá.
Spala totiž celou dobu v té "večerce", spala i po cestě do restaurace, i v tom kraválu a vedru po celou dobu čekání než se rozbliká ten zpropadený čtvereček.
Ta naše holka dokonce prospala i celý ten náš slavný oběd. :)
Je to zlatíčko!
No, co vám budu povídat, to čekání za to stálo. ;)
.......................................
Najedla jsem se, zahřála a i když mě už trochu bolely nohy, přistoupila jsem na další výpravu - hledání domu, který byl v Přátelích.
Našli jsme ho. :)
Pan průvodce, který tam zrovna na ulici přednášel nějaké skupince japonských turistů, říkal, že dům byl pouze ve znělce a několika záběrech. Seriál Přátelé se ale nikdy v New Yorku netočil.
To nám ale nevadilo, i tak bylo fajn to vidět. :)
Mapa ukazovala, že nedaleko od tohoto domu se nachází česká restaurace Doma na rohu.
A jelikož měl tom neskutečnou chuť na točenou Plzeň, cíl byl jasný.
Zvenku i uvnitř vypadala restaurace moc hezky. Pivo měli také dobré. Co nás ale malinko zarazilo byly ti dva černoši v kuchyni a mladá Američanka na place. Tak nějak jsme doufali, že třeba uslyšíme trošku té rodné češtiny. Ale to už bychom asi chtěli moc. :)
Kdoví, před kolika lety tu restauraci nějaký Čech založil. Třeba už jí opravdu zůstalo jen to české jméno a pivo. :)
Když jsme vyšli ven, začínalo se pomalu stmívat. Těch tři a půl kilometru, které hlásila navigace mě dost vyděsily. Amálka byla už pořádně hladová a mně už přestávaly sloužit nohy.
Zvládli jsme to. I když ke konci už se chůze měnila v běh.
Tom ještě zaběhl do nejbližšího obchodu, nakoupil nějaké dobroty a pak už jsme si všichni společně užívali to teploučko v hotelovém pokoji.
Ráno jsme si zabalili, posnídali a vyrazili k autu. Přesouvali jsme se totiž směr Brooklyn.
Jaké překvapení, když jsme vyšli ven a bylo bílo. :)
Ještě tak hodinku sněžilo a pak se to uklidnilo. Za což jsem byla moc ráda, protože jsme doma zapomněli pláštěnku na kočárek. :)
Když už nám po několika kilometrech chůze umrzal nos, zalezli jsme do moc hezky vypadající německé kavárny. Přiznám se, zlákal mě ten štrůdl s vanilkovou zmrzlinou venku na ceduli. :)
Tom si dal na ochutnání nějaké německé mini pivo.
Já si vychutnala to spojení jablka, vanilky a capuccina.
A pokračovali jsme dál.. dál k vodě..
A pokračovali jsme dál.. dál k vodě..
Kolem půl 5 jsme se konečně dokodrcali k autu, že popojedeme o kousek dál k jedné vyhlášené "Bagelárně" a pak pomalu vyrazíme směr Atlanta.
Básnila jsem mu totiž o tom úžasném Bagelu, který jsme si tam se sestrou v březnu daly a on ho chtěl také ochutnat.
A protože jsme měli menší problém s místem na parkování, Tom se na závěr ještě hezky proběhl.
Ten bagel za to prý ale stál. :)
Mě donesl jeden celozrnný s kuřecím masem a výbornou pomazánkou ze sušených rajčat a sám si nechal připravit celozrný s pomazánkou a čerstvým lososem.
Když se mě po návratu domů ptal, co se mi vybaví jako první, když se řekne ,,Náš společný výlet do NY" a já tady dumala, co z toho všeho asi bylo nejkrásnější, jeho odpověď byla jasná: ,,BAGEL". :D
Tohle jsou dvě fotky, které zachytil při běhu pro tuhletu slastnou večeři. :D
A tím náš výlet asi končí.
Kolem 9 večerní jsme to zapíchli v nějakém hotelu u Washingtonu a v neděli jsme dojeli zbytek.
Zbytek se třemi zastávkami = asi 10 hodin v autě.
...........................................................
Silvestrovské oslavy jsme opravdu neplánovali, ale shodli jsme se, že šampaňské by chybět nemělo.
Zastavili jsme se pro něj tedy tady u nás v supermarketu, kam chodíme. Já čekala s Amálkou v autě a Tom se nákupu ujal. Samozřejmě se vrátil s prázdnou. Zkusil prošlý americký řidičák, českou občanku, pas, nechal si zavolat i manažerku, ale marně.
,,Smíme prodávat jen na americké ID", odvětila manažerka bez dalšího vysvětlování.
Jeli jsme tedy do jiného supermarketu a doufali, že to klapne.
Klaplo. :) Pán byl moc milý.
Amálka šla rovnou spinkat a my jsme trávili Silvestrovský večer u filmů, pohádek, brambůrek a šampaňského. :)
..................................................................
Nový rok jsme prolenošili a dnes (15 dnů poté), stále čekáme na schválení víz . :(
Lednice je vyjedená, kufry jsou sbalené, připravené na rychlý přesun na letiště, ale nic se neděje.
Tak snad brzy. ;)
Já už se totiž nemůžu dočkat!
.............................................................................................
Jo a taky bych mohla vysvětlit, proč jsou všechny ty fotky černobílé.
Barevné fotky z New Yorku už v jednom mém článku jsou, tak jsem to tentokrát chtěla něčím malinko ozvláštnit.
..................................................................................................
A pokud vás zajímá, jaké to je, cestovat s takhle malým dítětem, tak za nás musím říct, že SUPER! :)
Nepociťovali jsme žádná omezení. Naopak. ;)
To, že jsme museli občas zaběhnout do kavárny nakojit nebo přebalit, jsme brali spíš jako plus, alespoň jsme mohli ulevit nohám a trochu se ohřát. ;)
Asi jsem zapomněla napsat, že v NY bylo -10 stupňů.
Cesta autem byla naprosto bez problémů, Amálka buď spala nebo si hrála nebo prostě jen koukala. Spaní v hotelech jí také nedělalo problém. Usnula vždy tak, jak je zvyklá z domova, akorát prostě místo v postýlce spala mezi námi v hnízdečku, které jsme vezli s sebou.
Zimu zvládala líp než my a v kočárku vydržela celý den.
V té zimě se jí krásně spalo. :)
Takže pokud se rozmýšlíte, zda s takhle malým prckem někam vyrazit, tak určitě neváhejte! :)
Jak začne lézt, chodit a mluvit, bude to jenom horší. :D
A pokud vás zajímá, jaké to je, cestovat s takhle malým dítětem, tak za nás musím říct, že SUPER! :)
Nepociťovali jsme žádná omezení. Naopak. ;)
To, že jsme museli občas zaběhnout do kavárny nakojit nebo přebalit, jsme brali spíš jako plus, alespoň jsme mohli ulevit nohám a trochu se ohřát. ;)
Asi jsem zapomněla napsat, že v NY bylo -10 stupňů.
Cesta autem byla naprosto bez problémů, Amálka buď spala nebo si hrála nebo prostě jen koukala. Spaní v hotelech jí také nedělalo problém. Usnula vždy tak, jak je zvyklá z domova, akorát prostě místo v postýlce spala mezi námi v hnízdečku, které jsme vezli s sebou.
Zimu zvládala líp než my a v kočárku vydržela celý den.
V té zimě se jí krásně spalo. :)
Takže pokud se rozmýšlíte, zda s takhle malým prckem někam vyrazit, tak určitě neváhejte! :)
Jak začne lézt, chodit a mluvit, bude to jenom horší. :D
Více na:
a
