Savannah
20:49
Moc se mi tam tenkrát líbilo. Nevím proč, ale to město na mě tak trochu dýchalo Evropou.
Když tedy Tom přišel s tím, že jsou tam cyklokrosové závody, na které by si moc přál jet, s nadšením jsem souhlasila. I když tedy k účasti na závodech s tou jeho naštípnutou rukou jsem trochu námitky měla.
.................................................................
Savannah je od nás 5 hodin autem, takže jet na jeden den by se logicky ani logisticky nevyplatilo. ;)
Začali jsme tedy plánovat víkendový výlet.
Začali jsme tedy plánovat víkendový výlet.
Amálka ještě jinde než doma v postýlce nespala a tolik hodin v autě také ještě nejela, takže to byla taková menší výzva, na kterou jsme se ale moc těšili.
(Bylo jí tou dobou dva a půl měsíce.)
(Bylo jí tou dobou dva a půl měsíce.)
....................................................................................
V sobotu jsme si přivstali a úspěšně vyrazili podle plánu už v 7 hodin (v což jsme ani nedoufali).
Cesty jsem se malinko obávala. Vzhledem k tomu, že jsme vezli kočárek, Tomovo kolo a cestovní kufr plný věcí pro nás tři, bylo jasné, že dozadu vedle Amálky se prostě už nevejdu. Musela jsem tedy sedět na předním sedadle a Amálka byla vzadu sama.
Samozřejmě, že mé obavy byly naprosto zbytečné.
Jakmile cvakla sedačka a zabouchly se dveře, usmála se, usnula a vzbudila se až na tréninkové trati v Savannah.
No, fakt.. Ona to vážně celé prospala. :)
Zaparkovali jsme, táta si jel na kole projet trať, já zatím tu malou mršku nakrmila a společně jsme prozkoumaly, odkud bude v neděli ten nejlepší výhled na samotný závod.
Potom jsme se konečně vydali do centra Savannah.
Na tripadvisoru jsme našli úžasnou kavárnu, kde měli i něco na zub, a tak jsme zamířili rovnou tam, byli jsme totiž už pěkně hladoví.
Na odpoledne bylo v plánu moře.
Měli jsme docela štěstí.
V Atlantě celý den pršelo, ale nám krásně svítilo sluníčko. :)
Amálka si s námi chvíli hrála na dece.
Omrkla to i ve slané vodě
a šumění moře ji následně v kočárku hned uspalo.
Potom jsme se konečně vydali do centra Savannah.
Na tripadvisoru jsme našli úžasnou kavárnu, kde měli i něco na zub, a tak jsme zamířili rovnou tam, byli jsme totiž už pěkně hladoví.
Na odpoledne bylo v plánu moře.
Měli jsme docela štěstí.
V Atlantě celý den pršelo, ale nám krásně svítilo sluníčko. :)
Omrkla to i ve slané vodě
a šumění moře ji následně v kočárku hned uspalo.
Od moře jsme se vrátili zpět do centra, kde jsme si chtěli udělat hezkou večerní procházku.
Chodili jsme uličkami křížem krážem, všude samé restaurace, posezení na zahrádce, živá hudba, pouliční umělci. Navíc byl hned následující úterý Halloween, takže v mnoha barech byly halloweenské párty. Většinou jsme z těch lidí byli v takovém šoku a tolik jsme se smáli, že jsme to ani foťákem nezachytili.
To vám byly převleky s velkým P..
Vždycky mi jen blesklo hlavou: ,,Ty vado, tak tohle fakt nevymyslíš!" :D
nebo
,,Tak tohle je nejvíc!"
,,Ne, tohle je nejvíc!"
,,Ne, tohle je každopádně víc!!" :D
Najednou jsme se ale připletli do ulice, kde byla hromada lidí. Viděli jsme nějaké kino a tak jsme vydedukovali, že to bude asi fronta na lístky do kina. Možná nějaká premiéra?
Jenže lidé přibývali, fronty se zvětšovaly a my už s kočárkem sotva projeli. Prodírali jsme se davem, načež Tom nadzvedl provaz a naváděl mě, ať to s kočárkem podjedu, že tam je těch lidí mnohem méně a lépe se tam pojede.
Bodejť by taky ne.. Vždyť to byl červený koberec pro slavné osobnosti. :D
A nejednalo se o frontu do kina, ale o velký filmový festival.
Samozřejmě nás z červeného koberce hezky rychle vykázali.
Tom dostal za úkol najít zas nějakou pěknou restauraci na večeři.
Měli jsme chuť na čínu nebo thajskou kuchyni.
Když jsme se k restauraci přes filmový festival konečně dopotáceli, byla tam podobná fronta jak na ty lístky do kina. :D
A tak jsme čekali a čekali, hypnotizovali lidi, aby jedli rychleji, aby už zaplatili a zvedli se z té proklaté židličky, na kterou si chceme sednout my.
Jenže před námi byla ještě spousta dalších čekatelů.
Každopádně jsme se dočkali.
A dokonce na nás vyšlo to nejlepší místo venku. :)
I jídlo bylo výtečné (jen malinko (DOST) pálivé).
Po večeři jsme to ještě vzali napříč městem, došli až k promenádě a pomalu to kolem vody směřovali k zaparkovanému autu.
Kolem 10 večer jsme přijeli na hotel.
Pokoj byl krásný.
Rezervovali jsme si raději velkou king size bed, abychom se tam s Amálkou bez problémů vešli.
Vzala jsem jí z domova "hnízdečko", abychom si ho dali na noc mezi sebe.
Budeme tak mít všichni tři dostatek místa.
Napustili jsme umyvadlo, Amálku v něm vykoupali (což byla docela legrace :), mám i fotku, ale jelikož tam má pneumatiku na břiše, rozhodli jsme se ji neuveřejnit :D), položili jsme ji do hnízdečka, přikryli peřinou a do 2 minut spala. :)
Mé obavy o jejím usínání byly opět zbytečné.
My jsme snědli misku oříšků, podívali se na film a vlezli si do postele za ní. :)
S jedním probuzením na kojení spala až do rána.
..........................................................
Ráno jsme si dali snídani a vyrazili na závody.
I když svítilo sluníčko, venku se znatelně ochladilo.
A tak Amálka vyměnila šatičky za čepici a deku.
Závody byly nad očekávání úspěšné!!
Posuďte sami. :)
A protože se přes poledne trošku oteplilo, rozhodli jsme se místo odjezdu domů ještě vrátit do centra, do té naší kavárny (zase na oběd). :)
Poslední procházka městem....
a hurá domů!!
Cesta domů proběhla ve stejném duchu jako cesta tam.
Takže ve znamení spánku (i u mě). :)
Musím říct, že Amálka zvládla svůj první víkend mimo domov naprosto skvěle. ;)
Už se těšíme na další..
Více na:
a
0 komentářů