Jak na originální svatební dar? (Wedding present)

22:06


SVATEBNÍ DAR? aneb NOČNÍ MůRA všech svatebních hostů!! :)
Přichází naprosto stejná otázka, jako při každoroční oslavě narozenin někoho z Vašich blízkých..
Co mám koupit??  

Opravdu žádný nápad? Ne.. opravdu ne. Vždyť oni už všechno mají.
Naopak, nemají žádný seznam darů, žádná vyslovená přání, která by alespoň trochu pomohla.
Prý chtějí peníze.. Ale vždyť peníze jsou tak neosobní a nudný dárek. To ano, ale pořád je to lepší, než koupit to, co doma už 3x mají nebo doufat, že Vám budou líbat ruce za luxusní víkendový pobyt na Slapech s polopenzí, ze slevomatu. Nebuďte naivní. Buďte nápadití. I peníze se dají darovat originálně a vždy se k nim dá přidat nějaká malá, milá, veselá maličkost.

Řekla bych, že co se týká svatebních darů, existují asi jen dvě situace:

1. Novomanželé si teprve plánují zařizovat společnou domácnost, takže potřebují věci jako sadu talířů, mikrovlnou troubu apod.  Vytvoří si tedy seznam darů.
Svatebním hostům se to tím velmi usnadňuje. Mohou si vybrat jednu položku ze seznamu a zakoupit ji. Jak jednoduché, že? :)

2. Většina párů má své zázemí již dávno vybudované. Takže to nejhorší, co můžete udělat je, že jim zakoupíte například rychlovarnou konvici. Rychlovarnou konvici, která se jim bude zaručeně děsně líbit. Vždyť v reklamě ji ta paní přece tak vychvalovala. Zabalíte ji do zlatého papíru, převážete mašlí a budete očekávat, že nevěsta s ženichem budou skákat metr vysoko, až ji rozbalí a uvidí. Ovšem tetička z Horní Dolní měla kupodivu dost podobný nápad jako Vy, takže ve stříbrném balicím papíře se skrývááá... počkejte si.. Ano, úplně stejná konvice!! Kdo by to čekal.? :D Ovšem, pojďme si říct, pokud spolu Ti dva už nějakou tu chvilku žijí, předpokládá se, že doma asi už nějakou rychlovarnou konvici mají. Pokud tedy správně počítám, jen blázen by skákal metr vysoko s vědomím, že má doma 3 konvice. Dvě z nich pochopitelně skončí někde ve sklepě a budou čekat na tzv. horší časy. Vy i tetička si budete myslet, jakou radost jste novomanželům udělali a oni přitom tajně pomýšleli na krásné líbánky, nový domeček a spoustu jiných věcí, na které darované peníze ze svatby chtěli použít.
Ovšem, pravda, takhle si můžou říct, na líbánky pojedeme asi fakt na Slapy, ale jako 3 konvice? To hned tak nikdo nemá. :D

Aby tedy k takovýmto fópá nedocházelo, novomanželé se velmi často snaží nějak šetrně sdělit hostům, že chtějí opravdu, ale opravdu jenom peníze nebo raději nic. (Skleniček, talířů i příborů už mají doma taky dost - věřte mi.) :D
A jelikož často neví, jak si o peníze říct, aby to nevyznělo hloupě, mohou to naznačit třeba nějak takto:

,,Svatebčané naši milí, dovolte nám prosbičku,
raději než věcné dary, naplňte nám kasičku.
Mnohokrát Vám děkujeme za každičký halíř,
stokrát lepší než nést domů stodesátý talíř.“


,,Nelamte si hlavu nad svatebním darem, 
stejně by zatím zůstal ležet ladem, 
pomozte raději finančním příspěvkem,
ať brzy těšíme se vlastním bytečkem. "

,,Vezměte toto oznámení jako malou radu, 
že svatba není o trápení, co dát ke svatebnímu daru. 
Pokud něčím přispějete, budeme za to rádi, 
mnohem důležitější však pro nás bude, 
že strávíte tento den s námi..

Někteří tyto básničky vkládají přímo ke svatebním oznámením. Což bych já tedy osobně určitě nevolila.
A někteří to prostě řeknou na přímo. :) My nic nechceme, maximálně nějakou kačku na líbánky (na společnou budoucnost). :)

Pokud i přesto chcete darovat něco originálního nebo alespoň nějak originálně věnovat peníze, mrkněte na pár tipů. :)
Na jednom svatebním portále jsem našla takto položenou otázku:
Jaký nejoriginálnější svatební dar jste dostali k Vaší svatbě?

Některé příspěvky si mě získaly svou originalitou, jiné svým vtipným pojetím, takže se s Vámi o ně také podělím. :) (Kopírováno přímo ze svatebního portálu.)

1. Zlatá cihla - obyčejná cihla - nastříkaná zlatým sprejem, předána se slovy, že si ji buď máme uložit do Švýcarské banky nebo ji použít do základů našeho budoucího hnízdečka. :)

2. My jsme dostali úžasnou truhlu s pokladem. Byla to pirátská trulka až po okraj naplněná zátkami od piva (nejrůznějšími i zahraničními druhy), ale pozor! Některé zátky byly prázdné, ale v některých byly dvou eurové mince (celkem to bylo asi 500euro v mincích) a tak jsme po večerech seděli a vyloupávali eura ze zátek. :)

3. Dostali jsme katalog z Ikei, jenže sem tam byly dvě slepené stránky, nějaký motiv (skříň, zrcadlo, televize atd.) vystřižen a místo toho vložené bankovky.

4. Každý z hostů poslal emailem oblíbené recepty a z nich pak kamarádka udělala kuchařku pro novomanžele. Navíc, svatba byla zahraniční, takže se zde objevily i zahraniční recepty.

5. Přátelé do nás pořád hučeli, že si máme vybrat nějaký dárek, aby pak nekoupili nějakou hloupost, tak jsme jim řekli, že nám můžou koupit malou hi-fi věž. Na svatbě nám předali velkou krabici a přání. Uvnitř přání byly dva špendlíky. Krabice byla podezřele lehká. Když jsme sundali papír, vykoukla na nás suprová namalovaná maketa hi-fi věže na krabici. Uvnitř krabice bylo hafo nafouknutých balónků, tak jsme vzaly ty špendlíky a začaly balonky propichovat. V nich byly smotané papírové bankovky, za které jsme si nakonec hi-fi věž sami koupili. :)

6. Nejoriginálnějším darem naší svatby byl "Oslíček otřes se" (plyšový oslík s kapsičkou na peníze), to by nebylo až tak originální, ovšem k oslíkovi jsme dostali svazek mrkve, kytici bodláků, pytlíček sena, mlíčka do kafe, postýlku, gutalax a podrobný návod, jak se o oslíka starat, aby se stále otřásal. Krásně vymyšleno do detailu... (gutalax měl být proti zácpě ze sena) :D

A to nejlepší na závěr. :)

7. Dostali jsme živou kachnu, pytel zelí a 10 balení knedlíků v prášku.

No uznejte, že každé z nich má něco do sebe. :)

A jak to bylo se svatebními dary u nás? :)

Naše svatba byla samozřejmě ten druhý případ. Vzhledem k našemu neustálému stěhování, by totiž bohužel skoro všechny dary skončily ve sklepě na horší časy. Mimochodem právě jsem spočítala, že mě v horizontu měsíce čeká pro mne již v pořadí desáté stěhování. :D Takže věřte, že skleničky a příbory fakt nepotřebujeme. :D
Peníze na líbánky pro nás v tu chvíli byly větší prioritou. A jak jste mohli číst v předešlých článcích, líbánky jsme si opravdu užili. :)

Nějakou přehnanou originalitu, co se dárků a darování peněz týče, jsme opravdu neočekávali, ovšem naši přátelé se zase vyznamenali. :)

Tak nějak jsme předpokládali, že hosté budou nosit spíše obálky s blahopřáním, ale kam s nimi? Chce to něco zajímavého, neotřelého. Vzali jsme tedy z domova starý kufr po pradědečkovi a trochu jsme ho vyšperkovali.:) Pro případ, že by snad někdo donesl i nějaký dar, byl vedle kufru malý stoleček na odkládání.


První svatební dar mi přinesla má svědkyně hned ráno. Byly to překrásně darované korunky. :) (Samozřejmě částka tam byla větší, ale my už jsme to s Tomíkem zvládli zdárně utratit, takže toto je pouze ilustrativní foto s tím, co se nacházelo o měsíc později v mé peněžence :D)



Blahopřání ani dary jsme ten den neotvírali. Vše jsme si nechali až na druhý den večer a pěkně u sklenky vína jsme si pročetli všechna přání, rozbalili dárky a jenom žasli. :)

Od našich německých přátel jsme dostali také velmi nápaditě darované peníze. :)




Od Tomova svědka jsme dostali překrásné šampusky v originálním dárkovém balení se šampaňským.
To je třeba takový dárek, který nikoho neurazí, je elegantní. Můžete si ho nechat na nějakou speciální příležitost a šampusky se hodí vždy. :)


Velmi nápaditý byl také dar od mé maminky. Jak se říká, maminky prostě vždycky ví. :)
Jednalo se kufr s tématickým vzorem USA, ve kterém bylo prostě vše. :) Docela jsme se tomu při rozbalování nasmáli. Říkali jsme si, na co tolik kravin? :D na co sirky? šitíčko? spínací špendlíky? nožík? náplasti? ručník? baterka? ponožky? slovník? make up? kapesní jar na nádobí? malé balení gelu na prádlo? :D
To má být asi spíše taková recese, že? Smáli jsme se.
Recese? Na svatební cestě nebyla skoro jediná věc z kufříku za kterou bychom mamince neděkovali. :)

Tak například:
- Romantický večer, na stole svíčky. Ouha.. Zapalovač nikde.. Žádný problém - vždyť máme vlastně ty sirky z kufříku. :)
- Na nákup s batůžkem. Batůžek neunesl nápor 4 lahví vína. :D Tss.. vždyť máme spínací špendlíky a šitíčko. :) To by bylo, aby se to nespravilo a zítra nezvládl další 2 lahve. :D
- Sedíme na pláži, tahám z tašky víno a dokonce i sklenice.. I na pláži to přece musí mít styl.. Ovšem.. Máme otvírák??? Ne, sakra.. Ale máme -  nožík přece, ten je s otvírákem, ne?. :)
- Vzít si nové boty na svatební cestu, v den, kdy se předpokládá, že projdeme hned několik měst, to je velmi inteligentní nápad. To Vám povím. Trpěla jsem jak zvíře.. :( Náplasti mě zachránily !!
- Ty brďo na tomhle hotelu nejsou ručníky jo? Ještě jsme vzali ty nové, co byly v kufříku. :)
- Kde je to světlo? Já v tom kufru po tmě nic nevidím. Nevím, počkej, vždyť máme baterku. :)
- Tom: sakra už jsem spotřeboval všechny ponožky na běhání. Ale nene.. vždyť máš přece ty nové sportovní z bezedného kufříku. :) A no joo :)
- Slovník? Tak ten je potřeba neustále. :) Ještě k tomu, když je speciální - plný sprostých slov. :D
- Jar na nádobí? Pro naše pikniky nepostradatelný. :)
- A gel na prádlo? Nezbytný!! Vždyť ten Tom furt jen běhá, pořád je co prát. :)

Těch věcí, co se do tak malého kufříku vešlo, bylo opravdu nespočet. Vypsala jsem tady pouze zlomek a stejný zlomek vidíte i na fotografii. Bohužel jsem nestihla pořídit fotku, při prvotním rozbalování, kdy kufřík přetékal, což mě velice mrzí.


Další TOP svatební dary a překvapení, které proběhly na naší svatbě si nechám zase až na příště.. ;)

Na závěr tohoto článku jsem si nechala ten nejkreativnější a nejdobrodružnější dar, který jsme dostali.
Byl to dar od našich bláznivých přátel. :)
V posvatební večer jsme seděli nad sklenkou vína a rozbalovali jednu obálku po druhé, velmi mile nás překvapilo, že ačkoliv jich bylo více jak 50, nesešlo se ani jedno stejné blahopřání. Každé bylo jedinečné. Avšak najednou jsme narazili na dvě stejné, tmavě zelené obálky se stříbrným nápisem Klára + Tom. Obálky byli totožné, ale jejich obsah se lišil. :)  V jedné obálce bylo ručně vyrobené přání a v té druhé? Složený A4 papír, na něm tajemná básnička, pak taková vtipná věta - heslo či co a nejspíš souřadnice nějakého místa.. No, pokračovali jsme v rozbalování dalších blahopřání a v paměti nám zůstalo, že k tomu velkému papíru bychom se asi měli ještě někdy vrátit a zjistit, co že to celé má vlastně znamenat :) Samozřejmě druhý den následoval odjezd do Německa, spousta starostí a nějak se na to všechno pozapomnělo. Asi po týdnu nám přišla od našich přátel sms: ,, Tak se k nám doneslo, že poklad jste stále ještě neobjevili. Dejte si pozor, aby tam ještě vůbec nějaký byl, než vy se odhodláte." Začalo nám docházet, že to asi fakt myslí vážně. :D O dalším víkendu se nám tedy po sáhodlouhém zjišťování, jak do google map zadat dané souřadnice, konečně podařilo přijít na to, že jsou to souřadnice nedaleké jeskyně. Sedli jsme tedy do auta a přijeli na místo určení, suveréně jsme si to nakráčeli ke stánku se suvenýry a prodejem vstupenek.
,,Dobrý den, my jsme dostali od kamarádů takový zvláštní svatební dar a měli bychom si tady u Vás asi vyzvednout nějaký poklad nebo co."  Paní si nás změřila pohledem a bez jakéhokoli pozdravu na nás vyštěkla: ,,HESLO!" S Tomem jsme se na sebe tázavě podívali, jakože cože? Jaké heslo?? A paní na to: ,,bez hesla Vám nic nedám!" Po chvíli přemýšlení jsme si uvědomili, že na papíře nejspíš opravdu nějaké heslo napsané bylo. No jo, jenže jaké? To už si ani jeden z nás nepamatoval. Takže otočka, pár kilometrů zpět domů pro papír a znovu za paní do stánku. Jenže na stánku zavřené okenice a venku cedulka: Jsem na prohlídce. Vedle na papírových hodinách bylo znázorněno, že stánek bude otevřen zase až za hodinu.  Upřímně. Hodinu se nám tam čekat fakt nechtělo. Vrátili jsme se tedy znovu domů, kde byla v plném proudu oslava babiččin 75 narozenin. Sklidili jsme tak v pořadí druhý výsměch, že jedeme opět s prázdnou a za hodinu jsme vyrazili znovu. Paní za okýnkem se už z dálky usmívala a naše dvojhlasně vyslovené heslo: ,,Počuraný krteček, vrtá jako blbeček.!" rozesmálo i mnoho dalších lidí, kteří opodál čekali na prohlídku.
Místo pokladu jsme však obdrželi další zelenou obálku. :/
Když se vzápětí paní zeptala: ,,půjdete na prohlídku hned teď nebo až jindy? Vyrážíme za 5 minut.", bylo nám naprosto jasné, co v obálce najdeme. Ano, byly to 2 vstupenky na prohlídku jeskyně a 2 další A4 papíry s křížovkou obsahující otázky, jejichž odpovědi se dozvíme právě na prohlídce v jeskyni. A také další dvě souřadnice, které získáme doplněním letopočtů, které se dozvíme také, jak jinak, než v jeskyni.
Jelikož nás čekala 5ti hodinová cesta do Německa a času nebylo nazbyt, s díky jsme prohlídku odmítli.
Týden na to, v sobotu dopoledne, jsme si užili hodinku mezi pavouky a netopýry a odtajnilo se nám tak minimálně město, do kterého se máme pro poklad vydat. Ovšem najít přesné souřadnice bylo zase o něco horší. V jednom víkendu jsme to prostě opět nestihli.


A tak jsme další víkend naložili lopatu a krompáč a následoval další výlet. Podle souřadnic jsme dojeli do nedalekého města, někam do zapadlé ulice k rozestavěnému domu, v tu chvíli nám došlo, že s naší cestovatelskou a totální vytížeností, nezbylo našim přátelům nic jiného, než vymyslet takovouhle lumpárnu, abychom si také dokázali udělat chvilku pro sebe, ale hlavně, abychom se taky konečně přijeli podívat na ten jejich nový domeček. Sice je to zatím jenom hrubá stavba bez střechy, ale viděli jsme to na vlastní oči!!! A to je důležité. Ale ať neodbíhám.. Na stavbě ticho, nikde nikdo.. Prolezli jsme to tedy křížem krážem, stavbu, zahradu, hledali jsme nějakou indícii, kde ten poklad může být. Pokud tedy vůbec nějaký je. :) A jelikož jsme oba dva asi úplně slepí, musela jsem do toho kůlu, který byl pomalu vysoký jako já, narazit, abychom tu megaindícii našli. :) A našli. :) I indícii i poklad. :)

   

V zelené obálce bylo opět trochu poezie. :) 

Prošli jste svět křížem kráž,
nohy bolí, vždyť to znáš.
Však za humny čeká Vás štěstí věčné,
mnohé jevy jsou tu beztak jedinečné.
Proto Vaše putování završeno jest,
na křižovatce všech dalekých cest.

Zjednodušený překlad poezie:
Tome, už jsi toho hodně procestoval, ale krásy Jižních Čech jsi poznal až teď.
Nedávno navštívené jeskyně a Klárku!

Ať Vám všechny cesty za poklady života přinesou štěstí.


Naši přátelé nám udělali opravdu upřímnou radost! A my jim děkujeme, jak za čas, který jsme spolu s Tomem mohli, i přes obrovskou vytíženost, strávit, díky téhle jejich lumpárně, tak i za krásný poklad.
Po jeho nalezení jsme jim ihned dojeli osobně poděkovat a ocenit jejich nápaditost a originalitu, která bohužel nezná mezí. NIKDY. Ne, ani v tento den neznala, protože to, že Vám dva dospělí lidé, manželé, rodičové, svážou tkaničky dohromady, tak precizně, že se při odchodu málem zabijete a oni se smějí, jak malé děti, to prostě fakt není normální!!! :D :D

Více na:

You Might Also Like

0 komentářů

Like us on Facebook

Flickr Images

Subscribe