Marathon Budapest
23:27
Startovné bylo kupováno poměrně hodně dopředu, takže v tu dobu nikdo z nich nemohl tušit, jak na tom bude v letních a podzimních měsících fyzicky a jak moc bude pracovně vytížen. Což se také následně podepsalo na četnosti a délce tréninků. Tom se snažil chodit často a všude, kde to bylo jen trochu možné. Dá se říct, že se vzhledem k jeho neustálému cestování, doslova ,,proběhl,, kus světa. :) Klukům se po dlouhém létě do žádných velkých sportovních výkonů moc nechtělo. :)
A najednou to bylo tady -sobota - 10.10. - 8:00 - 3 auta - 12 lidí - z toho nakonec 4 běžci (ještě se přidal kamarádův tatínek - jehož umístění a čas v jeho věku doteď nechápu). :)
Po několikahodinové cestě se před námi konečně rozprostřela Budapešť. Blížili jsme se víc a víc do centra, až nám navigace zahlásila, že jsme na místě. Stáli jsme přímo před synagogou (jednou z místních památek), což se nám zprvu moc nezdálo. Ovšem pán, kterého jsme kontaktovali kvůli ubytování, vyběhl z domu naproti a ujistil nás, že jsme opravdu správně. Nasoukali jsme se do výtahu a v 1. patře jsme vystoupili rovnou do krásného obrovského bytu se čtyřmi apartmány. Pán se nám snažil svou maďarskou angličtinou předat informaci, že bydlíme v největším epicentru všech klubů a barů v Budapešti, abychom toho určitě využili! Přesně to! běžci, kteří potřebovali jít brzy spát, aby byli ráno ve formě, potřebovali slyšet. :)
Pánovi jsme zprvu moc nevěřili, avšak kluci, kteří přišli v neděli v půl 6 ráno, nás přesvědčili o jeho pravdomluvnosti. :D
Já jsem si ještě v sobotu s přáteli prošla celou Budapešť, která mne velmi mile překvapila. Je to opravdu krásné město. I se zataženou oblohou mělo své kouzlo. Můj muž si dal zatím s klukama 5 km běhu, aby prozkoumali, kudy se ráno dostanou na start a pak jsme se všichni společně sešli v hospůdce. Padlo pár piv a drinků, místní speciality k večeři a běžci se kolem půlnoci odebrali ke spánku. Pár z nás šlo solidárně s nimi, ale tvrdé jádro dorazilo skoro za svítání. :)
Od 8mi se sedělo u snídaně a do mapy se zakreslovaly místa, kam se musíme dostat my ,,podporovatelé a fanoušci,, abychom unaveným jedincům podali záchranné gely, magnesia a ionťáky, zatleskali jim a povzbudili je.

Ale vraťme se na šestý kilometr.. Po tom, co se kolem mě mihl praporek s časem 3:30 ve mně zatrnulo, zastavil se mi dech a v hlavě mi běžely černé myšlenky, co jsem to za hroznou manželku, když jsem nebyla na svém místě, když tudy probíhal a potřeboval mě můj muž. :( Co si teď počne? Vyndala jsem tedy mapu a přemýšlela, jak jinak bych mu mohla nadběhnout, abych mu trošku toho cukru, pití a magnezia předala. Jenže trasa pokračovala za řeku, takže už jsem neměla šanci ho někde zastihnout. Kamarád uznal, že teda jako sorry a že je to teda dost v pr.. :D což mi opravdu velmi výrazně pomohlo. :D
Najednou jsme v dálce spatřili běžce ve žlutočerném, že by to byl Tom? Rychle jsem vběhla do trasy, předala to nejnutnější a stihla říct jen: ,, já už myslela, že jsi mi utekl, vždyť běžíš až jakou dobu za 3:30, dělééj!" Následujících 8km jsem byla opět v depresích, jaká jsem to strašná manželka, že místo, abych ho povzbudila, tak jsem mu vlastně jen řekla, jak špatně běží. :D
Na 14km už nás míjel dávno před praporky 3:30, takže bylo jasné, že do toho dost šlápnul. Počasí už se naštěstí také umoudřilo. Tom běžel s úsměvem a vypadal, že je pln energie. Dokonce obětoval i pár vteřin a ztrátu plynulé rychlosti, aby přibrzdil a dal mi pusu. :) Tak asi nejsem zase tak špatná manželka. :)
Na 29 km už bohužel tak vesele nevypadal. Z jeho výrazu bylo patrné, že posledních 13 km bude boj. Udělala jsem poslední předávku, trochu ho povzbudila a vyrazila s už poněkud střízlivějším kamarádem na metro. V cíli byla spousta diváků. Takže najít to nejlepší místo na fotografii nebo dokonce video v cílové rovince nebylo vůbec snadné. Po dlouhém boji a strkanicích se mi konečně podařilo probojovat se trochu blíže k železným zábranám, vyndavám mobil, zapínám aplikaci a z reproduktoru nad hlavou slyším Thomas ........., Czech Republic. Oou.. To jsem asi trošku prokaučovala.. Zvedám hlavu, vidím, jak běží cílovou rovinkou, mobilem natáčím akorát tak své boty a nohy ostatních fanoušků a vybíhám podél mantinelů směrem k cíli. Nějakým záhadným způsobem jsem se v té rychlosti prodrala až do cíle, kde jsme se střetli v jeden moment.
Byl vyřízený, unavený, ale zároveň strašně šťastný. Hodinky mu ukazovali 3:11. Pro něj to byl osobáček, já byla pyšná, že to dokázal a všichni ostatní nejvíc šťastni! Přeci jen : TA SÁZKA. :)
Vyčkali jsme na ostatní běžce, všichni jsme se odměnili hamburgrem a vyrazili jsme k domovu.
Následně jsme z internetových statistik zjistili, že Budapešťského maratonu se zúčastnilo neuvěřitelných
27 860 běžců z 80 zemí světa.
27 860 běžců z 80 zemí světa.
Samozřejmě mnoho z nich běželo štafetu, ne celý maraton!
Nejrychlejší zaběhnutý maratonský čas byl 2:25:18.
Tom získal krásné 247. místo ;) s časem 3:11:33.
Marathon Budapest - video
2:29 - Tom zachycen zezadu :D
Marathon Budapest - video
2:29 - Tom zachycen zezadu :D
Co nikdy nepochopím?
Jak sakra může někdo uběhnout maraton v tomhle kostýmu?????
Jak může někdo uběhnout maraton za 3:11???
Jak vlastně vůbec může někdo uběhnout maraton?? :D
Více na:
1 komentářů
Tak to mne hlava nebere ani trochu. Velka gratulace!
OdpovědětVymazat