Češi a Slováci v Atlantě

7:28



Ve svých předchozích článcích jsem záměrně vynechala jednu událost, která se odehrála v neděli, den před odletem do Chicaga.
 Myslím si totiž, že si zaslouží vlastní pozornost.
Jedná se o oslavu 98. výročí vzniku Československa, kam jsme byli pozvaní.
..........................................
Průměrné statistiky uvádí, že v USA žije až 1,7 milionu Čechů.
Netroufám si odhadnout, kolik Čechů a Slováků žije právě v Atlantě, ale věřte mi, že by nás ta reálná číslovka všechny dost překvapila, stejně jako mě překvapila ta předešlá.
.................................................................
Často se říká, že se má Čech žijící v cizí zemi, držet co nejdál od ostatních Čechů, protože Češi jsou přece nepřející, zlí, škodolibí, zákeřní a jako přátelé se tváří jenom do té doby, dokud jim máte co nabídnout a hlavně dokud jste méně úspěšní než oni sami.
Neříkám, že se to nestává, neříkám, že takoví Češi nejsou.
Ale já tenhle názor sama za sebe momentálně sdílet nemohu.
Mám holt asi štěstí na lidi. :)

Už před dvěma lety, kdy jsem si poprvé začala na internetu hledat nějaké dostupné informace o životě v USA, jsem díky různým blogům a sociálním sítím, narazila na fajn lidi, kteří byli ochotni poradit a pomoci. 
Dostala jsem se tak i k jedné moc milé rodině, která žije v Atlantě už několik let.  Nebylo jim za obtíž, předat nám jejich cenné zkušenosti a dokonce se s námi i několikrát sejít.
Řekli nám tehdá všechno. Čím si při vyřizování víz prošli, čemu je dobré se vyvarovat, co je potřeba před a po stěhování zařídit, doporučili nám skvělou imigrační právničku, bez které bychom tu snad ani nebyli a spoustu dalších věcí. 
Odpověděli na všechny naše hloupé dotazy a nabídli pomoc, kdykoli to budeme potřebovat.
................................................................
Čechy jsou nádherná země a i přesto, že tak miluji cestování, zůstanou pro mě navždycky tou nejkrásnější zemí na Světě. Je to můj domov a to se nikdy nezmění, ať už budu kdekoliv.
A Češi? Češi umí být zlí, škodolibí, ale umí být i hodní, milující, přející, umí ocenit úspěch druhého. A pokud takové lidi v Čechách neznáte, děláte asi něco špatně.

Váš život se utváří z velké části podle toho, jakými lidmi se obklopujete.
Takže je to jenom na Vás! :) 
.........................................................................
Ale zpět k tomu seznamování.
Při brouzdání po internetu jsem také zjistila, že je v Atlantě Česká škola. 
 Zkusila jsem tedy hned kontaktovat paní ředitelku, zda nebudou v budoucnu hledat nějakou paní učitelku, že plánujeme stěhování a tak bych o tuto práci měla zájem. To jsem samozřejmě ještě netušila, že naše vyřizování víz potrvá další rok a půl.
Paní ředitelka mi objasnila, jak škola funguje. Že výuka probíhá pouze v sobotu dopoledne a je vedena spíše tak, aby děti bavila, aby si našly vztah k českému jazyku, tradicím, českým knihám a hudbě. Mají tedy různá divadla, zpívají, vyrábí, chodí na výlety, učí se české zvyky apod. :)
Paní učitelky to nemají placené jako normální práci, dělají to hlavně pro dobrou věc. 
A v současné době sice místo pro učitele nemají, ale pokud bych se někdy chtěla do něčeho zapojit, mohu. :)
................................................................
Na fb v jedné skupině, týkající se cvičení a zdravého stravování, jsem si také všimla komentáře od jedné mladé holčiny, která se vyjadřovala ke zdravým potravinám v USA.
Oslovila jsem ji tedy s tím, zda se mohu zeptat na pár otázek ohledně jídla. 
Byla velmi vstřícná, dokonce mi i zavolala, aby mi mohla říct, jak to tady všechno chodí. 

Když z ní pak vypadlo, že žije se svým snoubencem v Atlantě, nemohla jsem tomu uvěřit. 
Vždyť Státy jsou tak obrovské, já na ní narazím takovou náhodou a ona žije ve stejném městě, kam se budeme stěhovat a dokonce i ve stejné části, kde plánujeme hledat bydlení? 

Hned v úterý, dva dny po našem příletu do USA, nás pozvala k nim domů na večeři. Krom toho, že je to opravdu fantastická kuchařka, jsou ona i její přítel, který tu žije už 23 let, ti nejlepší společníci jaké jsme si mohli přát. Dlouho jsme nepoznali tak úžasné lidi.
Ale o tom více až v dalších článcích.
......................................
Na nedělní oslavu každopádně vyrazili s námi. 
Neměli jsme ponětí, jak to tam bude probíhat, kolik tam bude lidí. 
Dostali jsme pouze adresu a rozkaz slušně se obléknout. :)
.........................................
Hned ve dveřích jsme se potkali s naší známou rodinkou, dále s paní ředitelkou České školy, s honorárním konzulem Georgem Novákem a pak už jsme se jenom dál a dál seznamovali s každým koho jsme potkali. 
Se zatajeným dechem jsme poslouchali zajímavé příběhy lidí, kteří přišli do USA před mnoha lety.. au pair, které v USA zůstaly a později se tu vdaly...

Děti zazpívaly Českou a Slovenskou hymnu. 
Paní ředitelka mluvila o úspěších České školy, o uplynulých, současných a připravovaných akcích a výletech, o dětech i učitelích.
Pár lidovek nám zahrála a zazpívala moc milá paní ze Slovenska (na fotce v tom nádherném kroji).
Točila se Plzeň, jedl se guláš s knedlíkem, řízky s bramborovým salátem, krájel se český dort.

Bylo to celé až neuvěřitelné!
Ještě ráno jsem si připadala tak daleko od domova a najednou jsem byla ,,DOMA,, :)

A proč celý tenhle článek píši? Jen abyste věděli, že ať se o Češích i Slovácích vykládá cokoliv. 
Za hranicemi umí držet spolu. :)















Už tuto sobotu nás čeká vánoční jarmark. 
Peťa peče a já bych měla prodávat ve vánočním stánku výrobky dětí z České školy.
Moc se těším. :)

Více na:

You Might Also Like

2 komentářů

  1. Opět krásné čtení. Je až k neuvěření jak české tradice a zvyky v takovém měřítku doputovaly na jiný kontinent ;).

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji.. Moc mě těší, že to tak je. :) A že se najdou lidé, kteří věnují čas a energii, aby tyto tradice udržovali a předávali je mladším generacím. :)

    OdpovědětVymazat

Like us on Facebook

Flickr Images

Subscribe