KK - Life is a dream

Z Belgie jsme se plynule přesunuli do Holandska a po cestě do Amsterdamu jsme navštívili větrné mlýny, zahrady a pole s tulipány. Byla to úžasná podívaná.

Spousta nachozených kilometrů a kupa nádherných zážitků - hned z několika zemí, tak bych zhodnotila náš prodloužený víkend. :)

Bylo to takové spontánní rozhodnutí. O mého muže se totiž už od středy pokoušela nějaká smrtelná choroba (však to znáte - rýmička, kašlík, horečka), takže to nebylo na žádné velké plánování. 

V sobotu ráno se však probudil a oznámil, že je mu trochu lépe a že si myslí, že to zvládne. 

Bookli jsme hotel v belgických Antverpách, zabalili kufr, posnídali a vyrazili na cestu. Nutné upřesnit, že jsme vyráželi z bytu z Německa - ne z ČR (to by ta cesta byla o dost delší). :)

Po cestě, no vlastně celý víkend bylo to počasí takové aprílové. 

Sluníčko, přeháňky, duha a tak pořád dokola. :) Sluníčko naštěstí převládalo! 

Kolem druhé odpoledne jsme dorazili do Anverp. 

Toto město mě naprosto uchvátilo! 

Prochodili jsme sem a tam, co se dalo.

 Dali jsme si každý pouze dvě piva na ochutnání. Tito pánové, kteří slavili rozlučku se svobodou, jich na pojízdném baru měli poměrně víc. :)

V podvečer jsme se přesunuli k vodě, kde probíhal festival jídla v tzv. občerstveních na kolech. :) 

 Lákal nás burger, skvěle vypadající párky v rohlíku, ale i zajímavě připravované těstoviny s parmezánem. :) 

Nakonec to zase vyhrály hranolky, protože kluci byli prostě sympaťáci. :) 

A hlavně: BIO hranolky -  jakože fakt z brambor! :)

Následující výlet do Holandska za větrnými mlýny a do Keukenhof - zahrad s tulipány najdete už teď ZDE. A článek ze samotného Amsterdamu TADY. :)

- být fanouškem FB stránky KK life is a dream: ZDE

- napsat do komentáře pod tento článek:
Jestli věříte na pověry - případně na které a proč? :)
A provázela vás někdy v pátek 13.tého smůla?

- nezapomeňte uvést jméno (nick), pod kterým mě na FB sledujete a Váš email

Soutěž bude ukončena 1. června

Losování a vyhlášení proběhne 2. června

!!Výhercem se stává!!

Martina Slancová
AILEEN A (Lucia Lucielle)

Holkám gratuluji a všem přeji krásný den!

Více na:

KK - Life is a dream FB

Do Kuty jsme se dostali trochu déle, než jsme předpokládali. Od majitele autopůjčovny jsme měli přislíbeno, že nás odveze do města na autobus do Padang Bai. Jeden ze zaměstnanců, možná syn (no řekla bych tak 16ti-letý kluk) nás tedy i s krosnami naložil do zaručeně nejmenšího auta z celého Bali a vezl nás kamsi do centra. Po chvíli se zeptal, kam že to vlastně chceme odvézt, že mu boss nic přesnějšího neřekl. Sdělili jsme mu tedy, že bychom rádi na nějaký autobus, který pojede do Padang Bai. Chlapec zjevně rozuměl anglicky jen velmi málo a i kdyby rozuměl, o tom, zda jede nějaký autobus do Padang Bai neměl ani páru.  Zakýval tedy hlavou, jakože - jasně, dovezl nás na autobusové nádraží a řekl: ,,tak jsme tady.. Good luck." :D Opravdu milý chlapec!
Z nádraží odjížděly desítky autobusů, ale do Padang Bai samozřejmě žádný z nich. Když jsme se konečně dopátrali, že autobus by měl odjíždět z vyvýšené zastávky před nádražím, kterou jsme dokonce i našli, nastal další problém. Problém jménem: Balijský jízdní řád! Uff.. Bylo kolem 19:00 a my začínali mít mírné obavy, že dál už se prostě nedostaneme. V tu chvíli se kolem začali srocovat místní taxikáři, nabízející nám své služby. Tom je vždy s díky odmítl, i když cena za 53km cestu odpovídala 10km v ČR a byli bychom tam asi tisíckrát rychleji. Ale co... My to přeci dáme busem!

Jeden stařeček svlečen do půl těla byl však dost neoblomný. Taxikářské auto sice neměl, přijel na kole, ale očividně si chtěl děsně povídat. Snažili jsme se ho takticky zbavit, ale nakonec, díkybohu za něj. Sdělil nám totiž, že další autobus do Padang Bai už dnes vážně nepojede a i kdyby jel, tak zastavuje tolikrát, že bychom tam jeli nejméně 3 hodiny a ještě museli někde přestupovat. Vzdali jsme to. 

Já byla vyřízená a troufám si říci, že i Tom byl mírně unaven. Za posledních 36 hodin jsme zvládli navštívit několik chrámů, projet severní pobřeží Bali, přemístit se trajektem na Jávu, spát 2 hodiny, v noci vylézt na sopku Kawah Ijen, přemístit se trajektem zpět na Bali a strávit dalších 5 hodin v autě po jižním pobřeží. Mě se ještě navíc chtělo děsně na záchod a nutně jsem potřebovala ledové kafe. :D

Záchod jsem nestihla, kafe neměli, ale po hodině a půl vystupujeme z taxíku na hlavní ulici v Padang Bai. Sláva! Ještě jsme si ani nestihli vyndat věci z taxíku a už u nás stál prodejce lístků na rychloloď. Drzoun jeden.. Chtěli jsme si nejprve v klidu vydechnout, najít ubytování, najíst se a pak řešit další věci, ale na druhou stranu - bylo 9 večer, takže nám moc času nezbývalo.

Tom sebral poslední síly a vložil je do svých excelentních manipulátorských schopností, takže z původní ceny za fastboat (rychloloď), udělal cenu poloviční, s tím, že v ní bylo zahrnuto ubytování s bazénem pro dva se snídaní, půjčení skůtru, ranní doprava k fastboatu a za několik dnů i taxi doprava z přístavu na 50km vzdálené letiště.
Tak co? Plácneme si?
Prodejce už ani nevěděl, čí je, po tvářích mu stékaly čůrky potu, rozhalenou košili by mohl ždímat, ale hlavně opakovaně a zběsile mačkal obří tlačítka kalkulačky a snažil se nám vysvětlit, že jestli nám dá tuhle ,,price,, bude on ,,dead man,, a jeho ,,travel agency kaput,, a podobné žvásty..

Ok.. bye bye.. :)
No, no, no... wait..

No, co myslíte, jak to dopadlo? :)

Ubytovali jsme se, zajeli si na skůtru na večeři a drink a kolem půlnoci padli do postele. Ráno jsme posnídali, zabalili a vyrazili na Gili Air. :)



Z malého přístavu na ostrově Gili Air jsme se vydali po pobřeží rovnou za nosem a jakmile se nám líbila pláž nebo ubytování, zeptali jsme se, zda mají volné místo.

Myslím, že jsme našli to nejlepší místo na ostrově. :)
Krásný bungalow v palmovém háji. Pár kroků od pláže. 

Večer jsme se celí uťapkaní vrátili na naši pláž a konečně jsme si užili pořádnou koupačku.

Vybrat ubytování na západní straně ostrova, byl ten nejlepší nápad. :)

Ráno jsme na pláži posnídali tradiční palačinky (já s banánem, Tom se sýrem) a užívali jsme si zaslouženého odpočinku a sluníčka. :)

Ale protože na žádné sáhodlouhé odpočívání a nicnedělání nejsme zvyklí a ani nás to moc nebaví, vydali jsme se odpoledne opět na procházku po ostrově a navštívili jednu z mnoha zajímavě vypadajících restaurací. :)

Večer jsme si pochutnali na výborné čerstvé rybě a druhý den ráno už nás čekal přesun na Gili Meno.

Loďka, kterou jsme se přemisťovali, ve mě nebudila mnoho důvěry, ale cesta byla nakonec docela zábavná. :)