Francie - Chamonix - Mont Blanc (Honeymoon)

8:27


Tak se konečně hlásím z naší svatební cesty. Nechávala jsem Vás v napětí, kam že se to vlastně chystáme, ale teď už určitě všichni víte. :) Ano, zamířili jsme směr Francie a čeká nás každodenní putování po horách, krásných městech, také nějaký ten den u moře a v Provence. :)

Proč právě Francie?  Protože se nám prostě líbí. :) Někdo volí leteckou exotickou dovolenou s all inclusive a válením na pláži, někdo romantický víkend v Paříži. My ani jedno. :) Raději strávíme hodiny v autě, ale po týdnu můžeme říct, že jsme viděli něco jiného, než hotelový pokoj, pláž a moře nebo centrum Paříže. 

V sobotu jsme naložili kufry do auta, nabalili jídlo na cestu a kolem 9 ranní jsme vyrazili. Čekala nás přibližně 8mi hodinová cesta a tak jsme si ji zpříjemnili zastávkou ve Švýcarském městě La Tour-de-Peilz u překrásného obrovského jezera. Tom se vykoupal, já si jen smočila nohy, abych se také trochu osvěžila :) Prošli jsme si město až k přístavu a pokračovali jsme dál v cestě. 


 Konečně jsme vjeli do Francouzských alp. Pohledy, které se nám naskýtaly byly překrásné, až tak překrásné, že Tom každých 10 minut zastavoval a fotil si vrcholky hor a na mé poznámky, že každá ta hora je úplně stejná a stejně se na ty fotky už nikdy nepodívá, nereagoval. :/ Takže tisíc stejných fotek, které stejně budeme večer promazávat. :D
Cesta alpskými serpentinami byla náročná, ještě, když nám každou chvíli skočil do cesty nějaký chlapeček ve žluté vestě s plácačkou a museli jsme čekat, až nějaký ňouma přeběhne silnici za povzbuzování a tleskání okolních čumilů. Zanedlouho jsme zjistili, že dotyčný ňouma je vlastně největší borec na světě, protože je to účastník ultra maratonu, který v Chamomix právě probíhá a že už má v nohou více jak 100km po těch šílených kamenitých pěšinkách a že tam jak kamzík běhá nahoru dolu. A tak jsme samozřejmě hned zastavili, nenápadně se vetřeli mezi ostatní čumily a jak největší fandové, kteří vlastně do Chamomix přijeli hlavně kvůli Ultra maratonu, jsme tleskali, fotili a povzbuzovali. :D


Také nám konečně docvaklo, proč všechny hotely v Chamomix byly z 98% vyprodány a hlavně proč byly tak drahé. V sobotu večer totiž dobíhali v centru města poslední závodníci a večer se tam řádně oslavovalo. Zase jsme si tedy stoupli do cílové rovinky a obdivně tleskali vyčerpaným závodníkům z celého světa. Protože uběhnout 51 km za den nebo 300 km za 6 dní, to teda klobouček.

Hotel v Chamonix mě mile překvapil. :) Po dlouhé cestě jsme se svlažili v hotelovém bazénu, chvíli jsme si odpočinuli venku na lehátkách. Řeknu Vám, ležet na lehátku, opalovat se, popíjet drink, když se za Vaší hlavou tyčí Mont Blanc, to je opravdová nádhera. Musím uznat, že vyprodanost hotelů měla něco do sebe, tím, že nebylo z čeho vybírat, museli jsme sáhnout po tomto dražším a lepším a opravdu to za to stálo.

Večer jsme vyrazili do města, kde jsme ,,spolu se sportovci,, oslavili závěr Ultra maratonu. My symbolicky deckou vína a dvěma kopečky zmrzliny. :D  Potom jsme se odebrali zpět do hotelové zahrady a pod Mont Blancem jsme při dvou deckách vína plánovali nedělní výšlap do hor.




V neděli jsme vstávali už před 7, abychom stihli v 9 hodin lanovku na vrchol Aiquille du Midi, odkud je Mont Blanc na dosah. Sice jsme očekávali krásné výhledy a doufali v pěkné počasí. Ale potom, co jsme vystoupali lanovkou do 3842 m.n.m. jsme nevěřili vlastním očím. Byla to nádhera.


Všude psali, ať si nezapomeneme čepice a rukavice, že na vrcholu je opravdu velká zima, i když dole to bylo na tričko. Ovšem už v 10 dopoledne mělo sluníčko takovou sílu, že bychom to zvládli i bez bundy, stejně jako to zvládla slečinka v šatičkách a balerínách, které jsme se dole ve frontě posmívali. 




Z vrcholu jsme kolem poledne sjeli do mezistanice a odtud jsme podnikli dva ,,výlety,,. Jeden k modrému jezírku. A druhý k ledovci. První výlet nám zabral asi 40 minut. Skákali jsme po kamenech jako dva kamzíci. :)







Ten druhý, to už byl jiný level. :) 
Říkali jsme si, půjdeme si pěkně v klídečku. Zpočátku cesty jsme nepotkali živáčka, a tak když nás předbíhal nějaký vysokohorský běžec, zeptali jsme se ho, zda jdeme spravným směrem. Krom toho, že nám opravil francouzskou výslovnost daného místa, ujistil nás, že do hodinky a půl jsme tam. Zvesela jsme si vykračovali dál, běžec už byl v nedohlednu a konečně jsme také začali potkávat další turisty v protisměru. Po cca hodince jsme zastavili na sváču, abychom si cestu hezky rozdělili. V dálce jsme ale uviděli obrovský dav japonských důchodců, rychle jsme tedy dožvýkali poslední sousto a vyrazili, abychom je za chvíli zas nemuseli složitě předbíhat na úzkých cestičkách. Hohou.. to jsme se ale šeredně spletli a japonský dav dost podcenili, hnali nás před sebou, že jsme měli místama, co dělat, aby složitě nepředbíhali oni nás. Naštěstí ve velkém kopci některým z nich došly síly a jelikož jsou jako dav solidární, rozhodli se na sebe počkat. Využili jsme příležitosti a částečně jsme je setřásli. :)
Bohužel neradovali jsme se dlouho, Po necelých dvou hodinách chůze jsme narazili na první rozcestník. Na kterém stalo: Mer de Glace 1h30min. What? Jistý běžec na začátku měl možná pravdu, ale asi nám zapomněl sdělit, že za hodinu a pul tam doběhne on, ne my, dva turisti :D Od rozcestníku následovalo prudké stoupání do kopce, kde se pomaličku začalo ozývat mé bolavé koleno. Pocit štěstí, že jsme nahoře a konečně vidím ledovec, ke kterému jdeme, mě opustil, hned jak jsem uviděla ten nehorázný sráz dolů, pod kterým byla lanovka k ledovci. Vůbec netuším jak, ale dala jsem to. :)  Krokoměr nám ukazoval neco přes 15 km. Cesta byla dlouhá, ale vcelku zábavná a hlavně zakončení stálo za to!!  Uvnitř ledovce to bylo nepopsatelně krásné.:)




Od ledovce do Chamonix jsme se svezli vláčkem. Celí natěšení jsme sedli do auta a konečně jeli do místního Carrefouru pro víno, na které jsme měli celý den chuť. Na to, že jsou v Německu v neděli všechny obchody zavřeny, už jsme si zvykli, ovsem, ze i ve Francii? To je trochu zrada. Prochodili jsme i celé městské centrum, obchody s oblečením, cetkami, suvenýry, restaurace, kavárny, vše otevřeno. Ale sehnat litr a půl vody bylo nemožné, natož víno :D Naštěstí se nám podařilo objevit zapadlý obchůdek v centru města, nápis CASINO sice naznačoval, že tam nenajdeme to, co hledáme, i když víno a vodu by nám tam asi nabídli také. Ovšem, bylo to přesně to, co jsme hledali. Malý obchůdek s potravinami. Koupili jsme nějaké dobroty a víno. Já i mé bolavé koleno jsme si oddychli. A šup šup do hotelu. Po náročném dnu jsme si dali zaslouženou vířivku a saunu, aby si tělo trošku odpocčinulo. Venku bylo příjemné teplo, na celé hotelové zahradě jsme seděli jen my dva. Večerní romantika pod Mont Blancem se konečně začala blížit opravdovým líbánkám. ;)

 Ještě pár fotek z hor :)






Více na:


You Might Also Like

2 komentářů

  1. To je nádhera! Jste borci...skvělé líbánky! Moc se mi líbí, jak si to umíte užít.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme :) Snažíme se užívat, co to jde :)

      Vymazat

Like us on Facebook

Flickr Images

Subscribe