Je Štědrý den, sedím u otevřeného okna a paprsky sluníčka mě hřejí do zad.. Zvláštní!

Vzpomínám si na ty krásná rána, za okny se vznášející vločky, pomalu dopadající na bílou zem.

Závěje sněhu, na chodnících úzké cestičky. Při tradiční štědrodenní procházce s taťkou jsme se brodili v galoších hlubokým sněhem a těšili se na Ježíška. Mamka zatím doma potají zdobila stromeček, balila dárky a chystala večeři. Vánoční prázdniny jsme trávili sáňkováním na kopci, stavěním iglů nebo bruslením na zamrzlém rybníce. Bylo to tak ...... Tak VÁNOČNÍ... :)

Už si ani nevzpomínám, kdy jsem takové nádherné bílé Vánoce zažila naposledy. Dnes to spíše vypadá jako nějaký hodně vydařený jarní den. Moc bych si přála, aby mé děti jednou zažili také takové Vánoce, jako jsem zažívala já.

Jsem ráda, že jsem si konečně našla chvilku na napsání, alespoň kratičkého článku. Mé poslední dny, vlastně týdny byly dost hektické. V práci to byla samá vánoční besídka, jarmark pro rodiče, den otevřených dveří, okénko do výuky, zkušební hodiny pro budoucí prvňáčky a do toho samozřejmě rozjařené děti, těšící se na Vánoce, které musíte dle osnov naučit to, co je ještě nutné do konce roku stihnout, ale většina dětí už je samozřejmě duchem někde úplně jinde (na vánočních prázdninách).

Po třech měsících tahanic, řešení problémů a dohadování se s bývalou majitelkou bytu jsem byla koncem minulého týdne už naprosto vyčerpaná. Fyzicky i psychicky. Srážka s blbcem no, už jsem se tady o tom jednou zmiňovala. Velmi jsem tedy ocenila, že nám paní ředitelka ve škole dopřála 21. a 22.12. ředitelské volno a já jsem si tak mohla o víkendu odpočinout, v klidu zabalit dárky, v pondělí jsem měla konečně čas vyzvednout obr dárek pro mou maminku a ještě jsme stihli navštívit několik přátel. V úterý měl nastat den D a to - finální předání klíčů od bytu!! Těšila jsem se jak malá. Hlavně na to, že už budeme mít klid od toho neustálého dohadování.

Jelikož měl manžel v úterý jednu schůzku v Praze a druhou na Mělníku, rozhodla jsem se, že ho budu doprovázet. :) V Praze jsem se po dobu jednání uchýlila do nákupního centra, kde jsem se rovnou usadila do restaurace, protože nemám tak ostré lokty, abych se probojovala do některého z obchodů. A na Mělníku mi byla doporučena úžasná kavárna s domácími dorty. Ochutnala jsem jahodový cheescake, který byl ovšem dělaný jako zmrzlinový cake, pro mě novinka a musím uznat, že byl opravdu lahodný. :) Dveře se v kavárně opravdu netrhly a lidé nakupovali dorty docela ve velkém, takže předpokládám, že byly skvělé všechny i ty v nezmrzlinové verzi. :)

Schůzka ohledně předání klíčů měla v bytě proběhnout v 18:00. Byli jsme tam přesně na minuty.

Bývalou majitelku jsme potkali u výtahu s tím, že jede shánět šroubovák. Chvíli jsme polemizovali nad tím, co se ZASE stalo. A následně nám bylo vysvětleno, že si zabouchla v bytě všechny klíče, takže musí dveře otevřít šroubovákem. Dost nás to šokovalo. Šroubovákem? Její odpověď: ,,no, já to takhle dělám vždycky, se mi to stávalo furt, když byly děti malé" nás už úplně odrovnala. Po pětiminutovém páčení vchodových dveří, kdy z nich lítaly třísky, oběhla ještě další sousedy, kterým se podařilo tak akorát zlomit plíšek od pily a kreditní kartu, takže paní konečně usoudila, že zámečník bude nevyhnutelný.

V 19:30 se dveře konečně otevřely, paní vysolila 1800,-, my zapsali do předávacího protokolu poničené dveře, zkontrolovali jsme, zda vše funguje jak má a ve 20:00 se za ní zaklaply dveře na chodbu, všechny klíče i my - naštěstí zůstali uvnitř! :) SLÁVA!! :)

Čekala nás první noc v novém bytě. Doběhli jsme ještě do auta pro nakoupená vína a obešli několik sousedů, abychom se jim představili jako noví sousedé, popřáli jim hezké Vánoce, předali jim dárek v podobě lahvinky vína a tak no.. Koukali na nás sice všichni, jak blázni, jako, že tohle už se přece dávno nedělá, ale nám to prostě přijde hezké, správné a slušné. :) A když jsme viděli, jakou radost to udělalo jim, úplně cizím lidem, nakoupili jsme ještě druhý den hromadu pohledů, které jsme rozeslali všem našim přátelům. :) Jenom to, že člověk uvidí, že si na něj někdo jiný vzpomněl jinak, než hloupou smskou nebo hromadným FB přáním, prostě potěší! :)

V půl 10 jsme si pustili koledy, bouchli šampaňské a během půl hodiny jsme usnuli vyčerpáním. :)

Druhý den jsme měli v plánu rozebrání obrovské skříně do posledního šroubku v obývacím pokoji a znovusestavení v jedné z ložnic. Čekala jsem, že nám to potrvá minimálně celé dopoledne, ale zvládli jsme to překvapivě za hodinku a půl. A tak jsme se vrhli ještě na bourání příčky, vyzvednutí a smontování kuchyně. Byt jsme opouštěli po 16:00 s rozzářenýma očima, jak jsme dobří, co jsme to všechno za jeden den stihli.

Večer už nás čekalo rozbalování dárečků. :) Štědrý den u nás totiž probíhá tak, že Tom jde dopoledne na tradiční vánoční výběh se svými kamarády, já pomáhám našim zdobit stromeček, odpoledne jedeme k Tomovo rodičům, kde nás čeká dlouhá procházka, aby nám pěkně vyhládlo. :) A kolem 17:00 už večeříme a rozbalujeme dárky, abychom ještě na 19:00 stihli přejet k našim a to samé absolvujeme tady, tedy jen tu večeři a dárky, procházku máme až potom, když jdeme do kostela na půlnoční. :)

Takový ,,náš,, Štědrý den máme tedy den předem.

A zajímá Vás jaké dárky jsem od Toma dostala? A on ode mne? :) To si nechám zase na příští článek. :) Ale určitě se máte na co těšit. Prozradím, že jeden, vlastně dva, vlastně tři z dárků se týkají cestování. :)

Vůbec netuším, jak budeme trávit Vánoce příští rok, zda v USA nebo v ČR, takže jsme letos ještě chtěli trávit Štědrý den takhle s rodinou.

Jéje, tak kratičký článek nakonec zas tak kratičký není. :) Manžel právě přiběhl a já už jsem to schytala, jakože, jak to, že jsem ještě v pyžamu.?  :) Tak už jdu také něco dělat. 

A nezapomeňte!

Večer se můžete těšit na vyhlášení vítěze vánoční GIVEAWAY.

Vám všem bych ráda popřála nádherné Vánoce. Samozřejmě i krásné dárečky, ale to není tak úplně důležité. Nejdůležitější je zdraví, láska, rodina, přátelé.

Užijte si dnešní den. :)
Mějte se rádi a buďte šťastni! :)
Vaše KK :)