Kanárské ostrovy - Gran Canaria

15:38



Bylo to nečekané, bylo to krásné. :)

Ve středu mi pípla smska.. Zlato, vím, že mě zabiješ, ale v pátek se zdržím v Mnichově do večera a v sobotu nebo v neděli musím pracovně do Španělska (poletím nejspíš z Norimberku), takže asi nemá cenu jet v pátek v noci 5 hodin do ČR a v sobotu zase 5 hodin zpět. Strašně mě to mrzí. Těšil jsem se na ty kola, ale prostě tam musím. :(

Abyste rozuměli..
má drahá tetička od Vánoc organizuje rodinný cyklistický víkend v Třeboni. Když se jí konečně podařilo najít vhodný objekt pro 12 lidí, po desáté se nás zeptala, zda nám tento termín opravdu vyhovuje a následně nás varovala, že pokud nám do toho (jako vždycky) něco vleze, rozseká nás na kousky, jsem právě nucena ji zavolat, že Tom nejede..
Noo, to nemůže dopadnout dobře.
Do večera jsem se odhodlávala a na telefonát s tetou se psychicky připravovala, vím jak jí záleželo na tom, abychom jeli všichni a já ji za žádnou cenu nechtěla zklamat!
Načež mi pípla další smska. Nechceš na ty Kanáry letět se mnou? Stejně si potřebuju vybrat nějakou dovolenou, tak bychom to tam mohli trochu procestovat. Koukal jsem na sobotní přímý let z Norimberku a cenově to vychází docela dobře.. Návrat ve středu, hm?
Cooo? Cožeee? Cooo? Tak já ho tady chudáčka lituju, jak se bude zase trmácet v letadle a následně plahočit někde po Madridu, zatímco my si budeme užívat kola a on si letí na Kanáry?
No, jasně, že chci jet taky!! Jen co jsem se chtěla začít radovat a jít hledat plavky, blesklo mi hlavou: TETA!!
Tak to už vůbec nemůže dopadnout dobře!
Chvíle googlování, kombinování, logistiky, vymýšlení možného i nemožného a nakonec jsme to zvládli ke vší spokojenosti. :)
Ve čtvrtek jsme koupili letenky, Tom v pátek večer dorazil z Mnichova do Třeboně, s rodinou jsme strávili zábavný večer v přírodě, u ohně, nad pár sklenkami vína a v 5 ráno jsme už svištěli směr Norimberk. :)
I když se nám z téhle pohádkové chaloupky, uprostřed hlubokých lesů, vůbec nechtělo. :)


Velká očekávání jsme od Gran Canaria neměli. Nějaké zajímavosti a hezká místa se nám podařilo najít v průvodcích a na internetu, takže jsme si podle toho naplánovali trasu. Je to vesměs ostrov hotelových komplexů, takže krom nějakých pláží a pár měst jsme nic moc nečekali. 
My na ty válecí dovolené moc nejsme, navíc Tom má ze slova ,,RESORT,, osypky po celém těle, takže Kanáry bychom si vlastním výběrem jako cílovou destinaci asi nikdy nezvolili, ale když to takhle náhodně přišlo, tak proč to nevyužít. 
Nechci hodnotit takhle hned z počátku článku, ale musím uznat, že některé části ostrova nás velmi mile překvapili.

Pro představu jsem v mapce barevně vyznačila místa, která jsme v dané dny navštívili a barevnými čarami - kudy jsme jeli autem. 
V pravém horním rohu jsou vysvětlivky. :)


Na letišti jsme přistáli kolem 16:00 kanárského času. 


Půjčili jsme si auto a následně vyrazili po východním pobřeží na sever přes okraj hlavního města Las Palmas. Nechtěli jsme vůbec zajíždět do centra, protože velká města nemáme zrovna v oblibě, většinou jsou tam jedna, dvě památky, nicneříkající dlouhá ulice obchodů všemožných světových značek, problémy s parkováním a věčné zácpy. Takže pro nás prostě ztráta času. 
No, zastavili jsme se tam.. Tak trochu jsme totiž doufali, že na malém ostrově to třeba bude jiné. Nebylo! :D Nejdřív jsme půl hodiny hledali parkování, pak jsme konečně našli to slavné ,,centrum s pěší zónou,, A ano, tvořila ho právě ta ulice plná obchodů, z nichž (k naší spokojenosti) byla naštěstí většina zavřená, takže se tam alespoň nepohybovalo tolik lidí. Na chvíli jsme se zastavili u venkovní expozice fotografií (nejspíš nějakého místního fotografa) a musím uznat, že jeho fotky z různých koutů světa byly opravdu dechberoucí. Na pár minut nás také zaujali 3 páry, procházející se po ulici stejně jako my, když je znějící španělské rytmy z postranní ulice pohltili natolik, že začali tančit. Prostě jen tak tančit.. :)


My už jsme ale naskočili zpět do auta a vyrazili za dalším cílem, kterým byla malá rybářská vesnička San Felipe. Abych nezapomněla zmínit, kolem pobřeží ostrova vede dálnice, takže z jedné strany ostrova na druhou, se člověk dostane poměrně rychle. My dálnice využíváme neradi, protože většinou vedou ne úplně hezkou krajinou a unikají nám tak krásná malá městečka, louky, lesy, hory, jezera, ale v den příjezdu nebylo zbytí. Neměli jsme moc času a rozdíl mezi cestou trvající 58 minut a 2 a půl hodiny, byl docela značný. Z dálnice jsme sjeli do San Felipe, malého vylidněného městečka, kde v malé putice na zahrádce sedělo pár místních , rybáře jsme u vody ani nepotkali, malinká pláž s černým pískem byla prázdná, takže jsme se jen prošli po kamenech kolem vody a jeli dál do Agaete, kde jsme měli zamluvené ubytování.
Za fotku v San Felipe stálo snad jen zátiší s našim krásným přibližovadlem. :)


A také tyhle domy na skále :)


 Hned vedle Agaete leží nádherné městečko Puerto de Las Nieves (takové malé Řecko), kde jsme se ještě chtěli zastavit na večeři. Prošli jsme se po promenádě kolem přístavu, malými uličkami mezi modrobílými domky a v jedné ze skromných pobřežních restaurací jsme povečeřeli domácí těstoviny a ochutnali místní Sangrii. :) 




Už bylo po 9 večer a my se začínali trošku bát, aby nás ještě ubytovali, takže jsme se raději odebrali k autu. Usadili jsme se, připoutali a podle mapy vtipně zjistili, že nespíme v Agaete, ale právě v tom krásném modro bílém domku, před kterým máme celou dobu zaparkované auto. :D Tak jsme se zase hezky odpásali, hodili kufr do pokoje a šli k vodě na další Sangrii. :) Byla totiž strašně dobrá. :D Kolem půlnoci jsme pak konečně padli do postele. 
Paní na recepci nám ráno sdělila, že snídaně se podává právě v té příjemné restauraci, kde jsme večeřeli, což nás velmi mile překvapilo. Ještě mnohem více nás pak potěšil ten obrovský a pestrý výběr jídla a pití a to, že jsme na celém pobřeží snídali pouze my a pár místních. Ostatní hosté z ostatních ,,hotelů,, či ,,ubytování,, buď spali nebo tam prostě nikde žádní nebyli. :)
Z indonéských ostrovů jsme na vylidněnost zvyklí, ale měli jsme za to, že Kanárské ostrovy jsou opravdu ostrovy hotelů a cestovního ruchu. 
Proto jsme se také na internetu nedívali na žádné pláže. Žili jsme v tom, že pláže tu musí být jistě nádherné a hlavně jsou určitě všude. Hm.. tak nebyly. Ostrov jsme měli po pobřeží z poloviny objetý a hezká pláž  a čistá voda - nikde. 
Podle mapy to vypadalo, že to největší množství namalovaných deštníčků se nachází právě na jihu ostrova. Dáme tomu tedy šanci. 
Zatím jsme měli možnost vidět pouze skaliska, ,,divnopláže,, bez lidí a lány a lány špinavých folií táhnoucí se všude po kopcích kolem. Pochopili jsme, že jsou jimi přikryty veškeré plodiny, které se na Gran Canaria pěstují a folie fungují nejspíš jako pařník, případně jako ochrana před sluncem nebo nevím. 
Doufali jsme, že sjezdem z dálnice a cestou do vnitrozemí se to trochu změní. 
A změnilo. :) 

Neděle byla opravdu dlouhá, o čemž svědčilo nejen 17km v našich nohách, ale i modrá krkolomná čára v mapce. Cílem pro tento den bylo stihnout dopolední trhy v Teroru a odpoledne uskutečnit nějaké výlety v horách. 

Ráno jsme se ještě na skok zastavili v Agaete a pak už jsme pokračovali dál do vnitrozemí. 


Další zastávkou bylo městečko Arucas, které je domovem kanárského rumu. (Ano, ochutnali jsme.) :) Ve městě se kromě velkopalírny rumu nachází také krásný neogotický chrám, jehož stavba trvala více jak 50 let. 




Fotka tohohle pána vznikla opravdu náhodou a na tajňačku, ale myslím, že se Tomovi moc povedla. :)




Trhy v Teroru byly hezké, očekávali jsme více lokálních prodejců, než vietnamských stánků, ale i tak to bylo město hezké, živé a s příjemnou atmosférou. 
Od místních prodejců jsme si přece jenom zakoupili čerstvé olivy, bagetku a výborný sýr a udělali si takový netradiční (pro nás na cestách už docela tradiční) oběd na chodníku :) Potom jsme si sedli na zahrádku útulné kavárny na náměstí, posilnili se kávou, napsali (jako již tradičně) pohled z cest mé babičce (Tom tentokrát přikreslil opravdu zdařilý obrázek palmy, lehátka, moře a velryby) a vyrazili jsme do hor. :)



Nejprve jsme zamířili do místa zvaného Cruz de Tejeda. Nachází se zde památník (masivní kříž), který má náboženskou hodnotu, ale také představuje pravý střed ostrova.
Cruz de Tejeda je také místo známé pro svůj výhled na okolní hory a městečko Tejeda, které leží ve výšce 1050 m na příkrém svahu nad hlubokou propastí kaňonu.





A tak jsme se v něm také na chvíli zastavili. Na náměstí u kostela hrála živá kapela a každý kdo chtěl si mohl zatančit. :) 
My jsme se prošli úzkými uličkami, pár minut pozorovali taneční umění místních Španělů a pokračovali jsme dál, stoupáním po klikaté horské silnici k vrcholku Roque Bentaiga. 
Roque Bentaiga je obrovský čedičový monument. Dole se nachází muzeum a pak se dá po úzké cestičce vystoupat až k vrcholku. 


Další z našich cílů byla skála Roque Nublo, která je jedním z nejznámějších symbolů ostrova. 
V překladu znamená Roque Nublo - mračné skalisko. 
Dočetli jsme se, že výstup nahoru zabere necelou hodinku. To znamená hodinku tam, hodinku zpět a pak ještě další hodinku k našemu dnešnímu ubytování. Bylo už kolem 5té odpoledne a Toma ještě čekala večeře s obchodními partnery, takže jsme věděli, že času moc nemáme. 
Rozhodli jsme se tedy, že půjdeme, ale třeba jenom do půlky, ať to časově všechno zvládneme. Byl to sice dobrý plán, ale nezdařil se. Výhledy po cestě nahoru byly tak úžasné, že jsme prostě pořád chtěli vidět víc a víc, až jsme najednou byli nahoře. :)
Naštěstí naše chůze je poměrně rychlá, takže jsme to zvládli i s milionem fotek do limitu. :)




Ten obrovský kámen za námi je právě Roque Nublo.. 


V dálce je vidět nejen moře, ale i ostrov Tenerife.




Cesta do hotelu proběhla bez komplikací, Tom utíkal na pracovní večeři a já si v hotelovém pokoji užívala sprchový kout s oknem a výhledem do hor. 
Bylo skoro půl 9, takže už i mě přepadl pořádný hlad. Přeci jen, ten rychlooběd na chodníku nebyl zas tak vydatný. Vyrazila jsem tedy do ,, města,,.No, město to bylo sice asi veliké, ale najít restauraci mimo centrum, v okolí hotelu, u hlavní silnice a ještě navíc v neděli večer, to byl prostě nadlidský úkol. Všude zabedněno, nikde nikdo. Po půl hodině jsem to vzdala a smířila se s tím, že to půjdu raději zaspat. Vzhledem k provozu, který v ulici panoval, jsem ne a ne přejít na druhou stranu. Šla jsem tedy pořád dál, až jsem obešla hotel z druhé strany, než jsem z něj vycházela. Ehm.. očividně ze správné strany, protože to byl ten hlavní vchod do hotelu a přímo před ním? No, samozřejmě - krásná restaurace se zahrádkou. Chvíli jsem se proklínala, nadávala na svou stupiditu, protože, kdybych celou dobu ze sprchy nečuměla do hor, ale koukla se taky dolů před hotel, tak bych tu restauraci naproti přes ulici prostě musela vidět. :D Ale tak co no.. Kdo hledá, (po půl hodině) najde. :)
,,Jednu Sangrii prosím!" ,,Sangria už není." Co? Sakra, tak citronové pivo no.. :/ 
Hmm.. A co bych si tak dala k večeři? Na co mám chuť? No, vzhledem k tomu, že jídelní lístek byl celý ve španělštině, anglický překlad neměli a pan číšník také nebyl zrovna chodící překladač, nebylo rozhodování zas tak složité. Objednala jsem si tu nejjednodušší pizzu se čtyřmi ingrediencemi a dalších 15 minut jsem doufala, že jsem ty čtyři španělská slovíčka odhadla správně :) 
Odhadla..
Pizza byla exkluzivní a obrovská! Většinou nemívám problém sníst pizzu celou, ale teď jsem ho fakt měla, takže jsem si zbytek nechala zabalit, že ho vezmu Tomovi, že takhle dobrou pizzu určitě ještě neměl a prostě ji musí ochutnat. 
((Samozřejmě, že jsem ji sežrala v 11 večer v posteli. :D))
Následně jsem se ještě dozvěděla, že byl Tom a ti dva pánové na večeři uvnitř té samé restaurace jako já (to dá rozum, jiná restaurace totiž široko daleko není a to já moc dobře vím :D), no ale hlavně mi vypili všechny ty zásoby Sangrie, než jsem tam stihla dorazit na večeři já.
............................
V pondělí ráno měl Tom jednání, takže mi bylo řečeno, že se mám po snídani sbalit, check-outovat, jít k hotelovému bazénu, že mě pak vyzvedne. Kdy pak? Prý, tak v 11, ve 12. Ok, vše jsem udělala podle instrukcí. Nasnídala se, pobalila, check-outovala, od 10 do půl 12 jsem ležela u bazénu, pak jsem se převlékla z plavek do černých šatů, abych jako byla připravena k odjezdu a do krásných 14:00 jsem umírala vedrem pod palmou, máčela si nohy v bazéně a zároveň s kručením v břiše litovala, že jsem si tu pizzu sežrala už v noci. :D

14:00 - pokračujeme dál :)
Rozhodli jsme se, že se přemístíme rovnou do dalšího hotelu a až se ubytujeme, pojedeme se podívat někam po okolí.
Už jsem vám říkala, jak bytostně Tom nenávidí slovo Resort? 
Tak jsme právě zaparkovali před hotelem BlueBay Beach Club (a jen tak pro zajímavost náš následující hotel nesl jméno Cala Banca By Diamond Resorts. :D )
Asi jsem se při bookování ubytování nechala trošku unést.  :D 
Ne, nenechala.. ono na jihu ostrova ani jiné ubytovací možnosti nejsou. 
Prostě jenom samé obrovské hotelové resorty s bazény. No, fakt.. :)

Ježiš, ten výraz, když už z dálnice viděl ten obrovský světelný nápis BlueBay Beach Club a já mu řekla, že tam jako fakt spíme? :D 
Naštěstí.. 
Za cenu, za kterou se mi tenhle hotel podařilo booknout, jsme očekávali nějakou menší špeluňku bez oken a místo toho na nás čekal veliký apartmán s terasou a nádherným výhledem. :)


Takže jsem byla ve finále ještě dost pochválena. :)
A Tom nakonec uznal, že vzhledem k tomu, že má hotel 158 apartmánů, tak parkoviště bylo prázdné, u bazénu je všehovšudy 12 lidí a k pláži se člověk stejně nedostane, protože hotel je na skále a ani žádnou pláž nemá, takže si tam vlastně připadá jako v normálním hotelu. ;) Navíc jsme tam opravdu potřebovali pouze přespat, takže bylo vlastně úplně jedno, jak to tam vypadá a co hotel hostům nabízí.
Šli jsme se projít po okolí. Jeden resort navazoval na druhý, až jsme se málem ztratili. U jiných resortů pláže sice byly, ale k našemu překvapení, tam opět chyběli lidé.
No raději vyrazíme někam jinam.


Začínali jsme mít trochu hlad a tak jsme se vypravili do nedalekého města Maspalomas, o kterém se všude tak píše. Úžasná promenáda na pobřeží, písečné duny, maják atd..
Když se nám podařilo zaparkovat, vydali jsme se směrem k Playa del Ingles, což je pláž, kolem které by měla být ta ,,úžasná promenáda,,. To, že jsme se hned z kraje zastavili na večeři v čínské restauraci, bylo dost prozíravé, protože promenáda nebyla vůbec tak ,,úžasná,, jak mnozí tvrdí. Nebo alespoň pro nás ne. 
Vietnamské prodejny s volně prodejnými kabelkami Michael Kors, DG, značkové brýle Ray Ban za 10 euro a davy turistů, kteří to všechno hojně skupují. 50 stejně vypadajících venkovních restaurací a před nimi placení uvaděči, kteří vás za rukáv tahají dovnitř, protože právě ta jejich restaurace je zaručeně nejlepší. 
Myslím, že na to všechno už jsme prostě ten večer nějak neměli energii. 
Promenádou jsme zdárně prošli až na její druhý konec a vrátili se zpět k autu. 
Víno na terase byla určitě lepší volba :)  

Ráno jsme posnídali, Tom dopoledne pracoval a kolem oběda jsme se vydali do Maspalomas úplně z druhé strany. 
Hlavním úkolem dne bylo, konečně se vykoupat v moři. :) Čtvrtý (předposlední) den na Kanárech a my si na moře ještě ani nesáhli.
Zaparkovali jsme hned u majáku Faro de Maspalomas. Možná jsme čekali trochu větší pecku, takže jsme ho ani nefotili a pokračovali jsme dál na pláž směrem k písečným dunám. 
Lehli jsme si pod jediné dva keře na celé 4 km pláži a užívali jsme si stínu a horka (já tedy i trochu toho sluníčka). Válení nás přestalo bavit asi po 30 minutách. :D
Vykoupali jsme se, oschli a rozhodli, že zkusíme projít pláž až k té promenádě, kde jsme byli večer. Bylo to nějaké 4 km, což vycházelo akorát na večeři. A po večeři na západ slunce půjdeme zpět.
Šli jsme samozřejmě po pobřeží, mírně ve vodě, protože písek měl asi 259 834 stupňů a Tom si chytře zapomněl vzít na dovolenou žabky. 
Náš bláhový nápad dojít k dunám a na jedné duně si z velkých kamenů, které se válely opodál, vyrobit naše iniciály se srdíčkem, byl vážně bláhový. Ten písek fakt pálil. Půjčila jsem tedy Tomovi své žabky (i když to pálilo i přes ně), stála jsem na jedné jeho tenisce a zdálky jsem mu děsně radila, který kamen má kam posunou, případně ho vyměnit za větší či menší.:D  Myslím, že se ve vztahu moc hezky doplňujeme. :)



Na promenádu jsme nakonec zdárně dorazili, našli jsme dokonce i jednu docela hezkou restauraci s příjemnou obsluhou. Ochutnali jsme pravou španělskou Paellu (Pro mě trošku výzva, vzhledem k tomu, že nejím mořské plody.). :)


 A protože slunce začínalo pomalu klesat, vydali jsme se po pláži zpět. 
No, po pláži jsme šli chvíli, pak nás napadl další bláhový nápad, zkrátit si to přes duny. 
Vzdušnou čarou to možná zkratka byla, ale logicky - duny, že jo - takže měkký písek a pořád nahoru dolů, nahoru dolů. 
Písek už naštěstí trochu zchladl, takže se šlo docela dobře a navíc - nikde nikdo. 
Uznávám, byla to náročná a vyčerpávající cesta, ale za ty pohledy a legraci to stálo.
Stala jsem se zase na chvíli malým děckem na pískovišti. :)








Náš poslední resort se naštěstí úplně jako resort netvářil. Byl vestavěn kaskádovitě ve skále, ale vypadal jako normální hotel s malým bazénem. 
Zase jsme dostali apartmán s velkou terasou, kde jsme seděli až dlouho do noci. :)

Ráno jsme se vypravili do městečka Puerto de Mogán, kterému se přezdívá kanárské Benátky. 
I přesto, že je to hlavně turistické město, tam nebylo přelidněno. Prošli jsme ho křížem krážem, konečně jsme viděli jednu opravdu hezkou, i když malou pláž, naobědvali jsme se a bohužel jsme byli nuceni pomalu se začít posouvat směrem k letišti. Rozhodli jsme se, že nepojedeme po dálnici, ale po pobřeží. Zastavovali jsme se v dalších městech po cestě, jako bylo Taurito, Puerto Rico, Arguineguin. Troufám si říct, že tam už byly ty pláže trošku hezčí :).


Nejčistší voda, nejhezčí pláž. :)
Jen na nás prostě - moc deštníků, lehátek a lidí. 



Tímto bych asi zakončila náš výlet do míst, kam bychom se opravdu sami od sebe asi nikdy nevydali. Vůbec jsme totiž netušili, jak krásná místa mohou na ostrově Gran Canaria být.
Jsme strašně rádi, že jsme to mohli vidět. Že jsme navštívili malá městečka, strávili nedělní den v horách, že jsme vylezli až nahoru na Roque Nublo a že jsme si v úterý zkrátili cestu přes písečné duny. Všechno to bylo opravdu nezapomenutelné a krásné.

Jsou jisté věci, které na nás nenechali úplně skvělý dojem, jako například vzhled přírody okolo dálnice na severu ostrova nebo ty stovky monstrózních hotelů ve skalách kolem pobřeží a ve velkých městech. Ale co.. Znám spoustu lidí, kteří přímo vyhledávají dovolené v hotelových resortech s all inclusive. Vyhovuje jim, že se nemusí o nic starat, že pro ně hotel vymýšlí program a další věci.

Každý máme rádi jiný způsob cestování a máme jinou představu o tom, jak trávit dovolenou. 
A to respektuji! :)

Za mě tedy Gran Canaria určitě doporučuji (5 - 6 dní na procestování je ideálních).
Na rodinnou dovolenou s dětmi mohu doporučit snad jen nějaký hotel v blízkosti té krásně čisté pláže Playa de Amadores. :) 


Více na:




You Might Also Like

1 komentářů

Like us on Facebook

Flickr Images

Subscribe