Rok 2016 - 1. část
11:23
První polovina roku 2016 je zdárně za námi.
Šest měsíců uteklo jako voda a kromě našich zahraničních cest, o kterých jsem vám již psala
jsme si odnesli také mnoho zážitků z různých výletů po ČR :)
Jelikož jsme věděli, že v Praze už nebudeme moc dlouho, snažili jsme se, užít si ji, jak jen to šlo.
A to za jakéhokoliv počasí. :)
Praha - Divoká Šárka
Počasí při lyžovačce na Klínovci nám moc nepřálo, ale o to víc jsme si to vynahradili večer.
Také jsem byla snad po sto letech vytažena na běžky na šumavskou Kvildu.
Nechala jsem se dlooouho přemlouvat, ale nakonec to bylo fajn.
Přežila jsem. :)
V únoru se mi Tom zatoulal na dva týdny pracovně do USA a
hned po jeho návratu, jsme se vydali na průzkum Indonésie.
Procestovali jsme, co se dalo a plni zážitků jsme se vrátili zpět do studeného Česka.
Sotva jsme vybalili kufry už nám volali Tomovi rodiče, že za dva dny odjíždíme na víkend do moravské Lednice. Koupili si tam totiž víkendový wellness pobyt a oba dva je zmohla chřipka.
My jsme Tomovy pozůstatky z Indonésie (horečky a právě nasazená antibiotika) úspěšně zatajili a v pátek odpoledne po práci jsme vyrazili směr Lednice.
Bohužel, jenom přejezd přes Prahu trval více jak hodinu. Bylo to únavné. Viděla jsem, že Tomovi není moc dobře a tak přistoupil na to, že mi řízení na první benzínce předá.
Než jsme se stihli vyměnit, dokázal se ještě strhnutím volantu o vteřinu vyhnout hromadné nehodě na D1, o které jsme následující dvě hodiny slýchali v rádiu. Těch 6 aut za námi už to totiž neubrzdilo. My měli jediné štěstí, že ve vedlejším pruhu byla mezi auty skulinka akorát pro to naše a že Tomovi reflexy jsou i v horečnatých stavech stejně dobré jako normálně.
Nechci ani domýšlet, jak rychle mohl náš odpočinkový víkend skončit.
Do hotelu jsme dorazili akorát na večeři. U stolu jsme se seznámili s párem prima postarších lidí, jejichž zábavné historky nebraly konce, až nás z hotelové restaurace museli před půlnocí slušně ,,vyhodit,,. :)
Druhý den vysvitlo sluníčko a Tom se cítil o mnoho lépe. Dopoledne jsme jen tak lenošili, odpoledne jsme si udělali dlouhou procházku v okolí zámku, zašli si na dobrý oběd, užili si hotelovou vířivku a navštívili jednu hezkou vinotéku. :)
Na zpáteční cestě jsme se nezapomněli zastavit v Pavlově (naše srdcovka - není půlrok, co bychom tam nebyli). Prošli jsme se po návsi a důkladně se občerstvili před dlouhou cestou do Prahy.
Jelikož po návratu z Indonésie byly mé vlasy dost odrostlé, dlouhé a zničené, navštívila jsem také svou dvorní kadeřnici.
No, známe se více jak 4 roky a byla jsem u ní všehovšudy asi 3x. :D Ale i tak ji považuji za dvorní, protože žádnou jinou nemám.
Vlasy si barvím sama, ofinu také vždy nějak šmiknu nebo někomu řeknu a délku nechávám tak volně růst.
A pak když konečně přijdu, dostanu nejdřív vynadáno, následně slíbím, že budu chodit alespoň jednou za 2-3 měsíce, odejdu s krásnými vlasy a ozvu se zas nejdřív za rok. :D
Jsem hrozná, já vím. :)
První dubnový víkend jsme strávili na jihu. V sobotu jsme se vydali na Vysočinu, do vyhlášené kavárny Café Budík v Černovicích.
Prožitek z výborných zákusků a pití ještě umocnilo slunečné počasí a koncept celé kavárny, kde jsou opravdu budíky, kam se podíváš.
Abychom to naše odpolední debužírování ještě podpořili, proběhlo večer první letošní opékání buřtů.
A jako třešnička na dortu - večerní romantika u krbu.
V neděli jsme se pro změnu vydali na pomezí Jihočeského a Středočeského kraje.
Zastavili jsme ve vesničce Cunkov, odkud jsme pokračovali na Ounuz a dál po turistické stezce přes lesy, louky, vesničky, až jsme přišli do Aleniny Lhoty.
Všem vášnivým golfistům doporučuji tento naprosto úžasný golfový areál. Architekti a designéři si tam opravdu vyhráli.
Následoval přesun do Prahy, tedy pro mě.
Tom zamířil do Německa a následně do Rakouska.
Já se celý týden mořila s přípravou her a pracovních listů na školu v přírodě, abych ty mé malé špunty nějak zabavila. Balila jsem knížky, míče, švihadla, pročítala potvrzení od lékařů, sčítala kopie kartiček zdravotní pojišťovny, uháněla rodiče o potvrzení o bezinfekčnosti a mnoho dalšího.
Když jsme v neděli všichni seděli v autobuse směr Máchovo jezero, nikdo nechyběl a všichni měli všechno, docela se mi ulevilo.
Školu v přírodě jsme si moc užili.
Okolí Máchova jezera je krásné (prozatím jsem ho znala spíše z festivalu Mácháč a upřímně, to těch zajímavých míst v okolí člověk moc neprozkoumá :) )
Například navštívit muzeum Čtyřlístku nebo ZOO park Berousek, by mě na fesťáku asi fakt nenapadlo. :D
Celá ŠVP se nesla v duchu Rychlých Šípů, agentura měla vše skvěle zpracované a připravené a děti to opravdu bavilo.
Co je ale bavilo nejvíc, byla tahle obří trampolína. :)
I já jsem si chodila po večerech zaskákat. :)
Na poslední tři dny za námi přijel i Tom. Mohl se tak konečně sám přesvědčit, že práce učitele opravdu není taková procházka růžovým sadem, jak se mnohým může zdát, ale pořádně nevděčná a nedoceněná práce.
Přesvědčil se a na závěr dokonce mě i mým kolegům vyjádřil svůj neskonalý obdiv.
A tahle fotografie těsně před odjezdem domů?
Ta mi prostě přijde hrozně vtipná. :) Malí človíčci s obřími kufry. :)
(Po té trávě to samozřejmě vůbec nejelo, ale proč by to obcházeli po chodníku nebo čekali až jim pomůžeme, že? :D Co kdyby jim náhodou někdo zabral místo v autobuse.)
Jelikož jsem v den odjezdu na ŠVP ,,oslavila,, (tedy spíš neoslavila) své narozeniny, přichystal si můj muž po návratu malé překvapení - upekl mi (za pomoci a rad mé sestry) úžasný citronový cheesecake. :)
V Praze jsem si pak zasloužila ještě luxusní narozeninovou večeři. :D
Kdo rád ochutnává různé druhy piva a chce si dát ten nejlepší burger ever - doporučuji pivnici Zlý Časy dole v Nuslích ( kde se na 48 pípách střídají piva ze středních a mlaých pivovarů Čech a Moravy.)
Já pivo nepiju, ale pivní speciály jako IPA nebo red ALE mám ráda. :)
V dalším týdnu se výrazně oteplilo a tak jsme se od nás z Troji vypravili procházkou na výstaviště na Matějskou.
A protože jsme vzápětí dostali chuť na indickou kuchyni a strýček google ukázal, že nejbližší (otevřená) indická je nahoře na Letné, procházku jsme si ještě trochu protáhli. :)
Indická na Letné nás trochu zklamala.
Ceny přehnaně vysoké a že bychom si nějak extra pochutnali, to říct nemohu.
Asi jsme zhýčkaní z táborské indické TANDOOR restaurace, která je opravdu vyhlášená.
Když už jsem u těch doporučení, nemohu opomenout ani můj milovaný Thir - vinný bar - v Táboře.
TADY si můžete přečíst, čím je tak výjimečný.
Mám prostě ráda restaurace, kde vaří z lokálních surovin od místních dodavatelů, nakupují na trzích a udělají pro zákazníka, co mu na očích vidí. :)
Ale burgrů a piva už bylo dost. :)
Máte rádi palačinky?
Sladké? Slané? My oboje. :)
Když jsme se vraceli k metru z té Indické na Letné, praštila nás do nosu krásně vypadající palačinkárna Slepá Kočička :)
Ten večer už jsme měli dost, ale hned za týden jsme se do ní vydali.
Pršelo, ale nám to nevadilo. Letenský park jsme prošli s deštníkem a kochali jsme se tím, jak všechno kolem krásně kvetlo.
Palačinky byly bezkonkurenční.
Mascarpone, horké maliny a máta!!
Na poslední týden v dubnu Tom odletěl do USA a zatímco já vystříhávala obrázky new yorských taxíků z umaštěných časopisů a tvořila s dětmi nástěnku ke Dni Země,
on se těma taxíkama vozil.
Když se vrátil do Prahy, vyzvedla jsem ho na letišti a jeli jsme rovnou za našimi kamarády na Moravu (do Pavlova - kam jinam :)).
Na pálení Čarodějnic už jsme trochu staří a tak jsme si alespoň ogrilovali nějakou tu flákotu a ochutnali místní víno. :)
V neděli už nebylo tak strašné horko a tak byla ideální příležitost, vyrazit na hrad.
Výhledy opět nádherné. :)
Jelikož jsme přijeli až v sobotu navečer a všichni odjížděli už v neděli po obědě domů, rozhodli jsme se prodloužit si náš pobyt do pondělí.
Následující ubytování, do kterého jsme se přesunuli, bylo to nejkrásnější, co jsme zatím na Moravě měli. :)
8. května byl v Praze maraton. Tom nepočítal s tím, že by šel, protože si myslel, že tou dobou v Praze vůbec nebude. Ale byl a navíc ho kamarád požádal, zda by mu pomohl k lepšímu času, tak si prostě na poslední chvíli koupil lístek a šel. :)
Taky bych jednou chtěla mít na to, jít si jen tak z fleku zaběhnout 42 km. :D
A ještě si večer předtím dát na Náplavce pár piv. :D
Běžel skvěle a kamaráda opravdu dotáhl na jeho vysněný čas.
Jsem na něj pyšná!
Po maratonu jsme se společně na 2 týdny přesunuli do Německa.
To byla nostalgie. Nebyla jsem tam dobrých 9 měsíců.
Hned jak jsem vešla do bytu, musela jsem se začít smát. Než jsem v září odjížděla, vylepila jsem Tomovi různě po bytě lístečky se vzkazy.
On je za celých těch 9 měsíců nesundal.
Nejvíc mě pobavily ty v lednici.
Snídaně - čtvrtek, Svačina - čtvrtek
Snídaně - pátek, Svačina - pátek
Namazané chleby a nakrájená zelenina už byla naštěstí snězena, i když lístečky zůstaly.
Ovšem plechovka oliv s nápisem - Na horší časy, tam stále stojí. :D
Stejně tak jako popsané jahody a špenát v mrazáku. :D
Ale tak, je dobré vědět, že i ve dnech, kdy tam hospodařil sám, nepřišly horší časy. :))
-------------
Přemýšleli jsme, jak využít volný víkend v Německu. Spoustu míst kolem už máme projetých.
Tom navíc přišel s tím, že mají v Německu v pondělí svátek, takže má dokonce víkend prodloužený.
Po návratu z Německa jsme si u mých rodičů užili pravou maloměstskou pouť se všemi atrakcemi, střelnicí, cukrovou vatou a řízkem k obědu. :)
V týdnu jsme pak v Praze navštívili Beer festival na Letné.
Šli jsme tam cíleně, ne za pivem (i když to taky), ale za Nicelandem (hudebníkem z naší svatby), který tam měl vystupovat a my si ho chtěli poslechnout a trochu si zavzpomínat. :)
Přisedli jsme si ke dvěma mladíkům, kteří tam popíjeli pivo a měli místo u stolu.
Jeden byl Čech (rodilý Rus) a druhý Holanďan. Nebudu zacházet do podrobností, ale večer nakonec probíhal úplně jinak, než jsme si ho naplánovali. A to tak, že mnohem lépe! :)
Trávili jsme ho na samotné přídi lodní restaurace Marina Grosseto s výhledem na Karlův most. Vypila se spousta vína, snědlo mnoho jídla a o seskoku z lodi a nočním koupání ve Vltavě, kterým to náš nový holandský kamarád Jasper celé završil, raději pomlčím. :D
Dlouho jsem se nebavila tolik, jako tenhle večer.
Další den jsem Toma chtěla vzít na večeři do mé oblíbené restaurace Hercovka v Kobylisích (už jsem tam dlouho nebyla, ale vždycky tam dělali skvělé těstoviny). K mému překvapení nás u vchodu uvítal mladý pár z Bulharska, který zde nyní provozuje restauraci s balkánskými specialitami. Nakonec jsem byla docela ráda. Měla jsem možnost ochutnat zase něco nového. :)
Nikdy bych nevěřila, že míchaná vajíčka s balkánským sýrem, mohou být tak dobrá. :)
Víkend se přiblížil a s ní i Tomova chuť na fish and chips.
Zajeli jsme si tedy do Myslíkovi ulice do bistra Ryby and chips.
Já tyhle smažená jídla moc nevyhledávám, ale ochutnala jsem a nebylo to vůbec špatné. :)
V sobotu jsme si udělali výlet na Karlštejn. Vždycky jsme se tam chtěli podívat a teď to konečně vyšlo.
Sice jsme zmokli, ale co. :) Bylo to bezva. :)
Začátkem června jsme strávili 5 dnů na Kanárských ostrovech.
(více v článku)
Tom mi pak opět frnknul na týden do USA a já se zatím snažila dokončit designovou proměnu mého ,,dětského pokojíčku,, v domě u rodičů.
Zdařilo se.
(více fotek v příštím článku)
(více fotek v příštím článku)
Na víkend byla v plánu rozlučka se svobodou - jedné z mých družiček. :)
Tentokrát jsme zvolili Vltavu na raftu a nocleh kde jinde než v Krumlově.
Byl to nezapomenutelný víkend. Nevěsta sice přijela domů s vymknutým kotníkem, ale pan doktor říkal, že než se vdá, tak se jí to zahojí. :)
A právě dnes, kdy se uzavírá první polovina roku 2016 - poslední den v měsíci červnu se naše nevěsta vdává na dalekém ostrově Mauricius. :)
----------
Děti dostaly vysvědčení a začínají jim prázdniny.
----------
A my? My už jsme zase v Německu.
Děti dostaly vysvědčení a začínají jim prázdniny.
----------
A my? My už jsme zase v Německu.
Stejně jako před měsícem, i nyní podnikám výlety do kopců mezi vinice.
A právě keříky vinné révy jsou skvělou ukázkou toho, jak čas utíká a příroda se mění.
Věřím, že i v druhé polovině roku nás, ale i VÁS, čeká spousta krásných prožitků.
Čas opravdu plyne strašně rychle, tak ať ty nejkrásnější dny nepromarníte zbytečnostmi.
Snažte se, aby každý den ve vašem životě, byl tím nejkrásnějším. ;)
Čas opravdu plyne strašně rychle, tak ať ty nejkrásnější dny nepromarníte zbytečnostmi.
Snažte se, aby každý den ve vašem životě, byl tím nejkrásnějším. ;)
Vaše KK <3
Více na:
3 komentářů
To snad ani není možné toho tolik krásného zažít. Báječné! Přeji krásné prázdniny. Moc nám chybíte.
OdpovědětVymazatDěkuji :) Také přeji krásné léto a všem mým dětem, které potkáte, vyřiďte moc pozdravů a hezké prázdniny. :)
VymazatV roce 2016 jsme se s manželem brali. Ty jo, to mi přijde, že je už to fakt jako hodně dlouho. Přitom to je zhruba osm let. :) Ale je to pořád tak, jako bychom spolu byli první rok. Nějak ta láska nevyprchala, což je fajn. Třeba nedávno mi manžel jen tak pro nic za nic (teda aspoň doufám) dal náramek strom života, který jsem si přála. Prostě si děláme radost. :)
OdpovědětVymazat