Smůla, dobrodružství aneb neplánovaně prodloužený víkend v Mnichově

11:14


Vzhledem k tomu, že jsme zůstávali přes víkend v Německu, hned začátkem týdne jsme začínali vymýšlet, kam vyrazíme. Jako první nás napadla Barcelona. Už dlouho máme v plánu se tam podívat a ze Stuttgartu tam létá přímý let, což je ideální. Cena letenek se zdála být také fajn.

Ve čtvrtek večer jsme se konečně dostali k jejich koupi. Tak trochu jsme předpokládali, že když je odlet v sobotu brzy ráno, půjde cena ještě trochu dolů. Naopak. Cena se vyšplhala na dvojnásobek. Rozhodli jsme se tedy, že bude lepší, když zůstaneme doma. V sobotu se pojedeme koupat k nedalekému jezeru a v neděli si uděláme celodenní výlet do Mnichova.
Nakonec jsme to vyhodnotili jako skvělý plán a začali se opravdu těšit. :)

V pátek večer jsme byli pozváni na návštěvu k Tomovo kolegyni. Domů jsme dorazili před půlnocí. Než jsem ulehla do postele, jen tak náhodně jsem se podívala na letenky do Barcelony. A? Byly ještě levnější, než začátkem týdne. 
Takže, co teď? Koupit je, zabalit si, za 3 hodiny vstát a vyrazit na letiště? nebo zůstat doma?
Jak jsme tak dumali nad pro a proti...
Usnuli jsme. :D

Letadlo právě přistávalo ve slunné Barceloně a nás probudil v 8 ráno déšť.
Déšť? Plán B přece byl, jít se koupat!
....
Odpoledne se konečně trochu vyčasilo a tak jsme se jeli k jezeru alespoň podívat.


Je to krásné místo nedaleko města Lowenstein, kde mají obyvatelé nejen úžasný název města, ale také opravdu kouzelné výhledy do krajiny.


Následovala procházka kolem řeky a káva ve městě Heilbronn.


Cedule na veřejném osvětlení nás celou dobu odkazovaly na víkendový food festival v asi 20km vzdáleném městě a slibovaly nejen mnoho jídla, ale také večerní živý přenos fotbalového zápasu Německo - Itálie. A to jsme si přece nemohli nechat ujít, zvlášť, když jsou Němci takoví blázni do fotbalu. :) 
Celou cestu jsme se rozhodovali, komu budeme fandit. :D
Po příjezdu se nám rozhodování dost usnadnilo, pochopili jsme, že jako fanoušci Itálie bychom tu nedostali ani pivo, natož něco k jídlu. :)







Nikdy, opravdu nikdy jsem neviděla takhle napínavý fotbalový zápas. 
První polovina byla tedy celkem nudná, ke konci druhé to začínalo být zajímavější, prodloužení už bylo dost napínavé a těch 9 penalt na závěr to podtrhlo. Atmosféra postupně houstla a napětí při každém výkopu by se dalo krájet.
Ten jásot, křik a radost německých fanoušků při vítězné penaltě byl opravdu nezapomenutelný.


.............................................

V neděli kolem 10 ráno jsme nasedli do auta a do navigace zadali koncentrační tábor Dachau. Když už jedeme skoro 3 hodiny do Mnichova, byla by škoda toto místo minout bez povšimnutí.
 Návštěvy těchto objektů sice zanechají v člověku hodně nepříjemné pocity a některé fotografie dostává z hlavy opravdu dlouho, ale na druhou stranu, každý by si měl jednou za čas připomenout jaké hrůzy se zde za války odehrávaly a jak vděčni můžeme být za dobu, ve které teď žijeme, i když na ni neustále nadáváme.

Cesta byla až na jednu kolonu vcelku bezproblémová a plynulá. Cíl už byl na dosah. Navigace do Dachau ukazovala 10 min.
Sotva jsme si začali pochvalovat, jak jsme na tom časově dobře, že toho možná stihneme víc, než jsme chtěli, rozsvítila se na palubní desce oranžová kontrolka. Nepřikládali jsme tomu velkou důležitost, většinou tato kontrolka problikne, když startujeme nebo, když změníme podvozek z comfort na sport. Po chvíli se nám začalo zdát, že auto samovolně uhýbá směrem doprava. Horko těžko se nám podařilo dojet až na zebru před odbočovacím pruhem, abychom mohli zastavit.
Přední kolo u spolujezdce bylo úplně prázdné a v pneumatice několikacentimetrová díra. Bezva.
Ještě pořád jsem se usmívala a doufala, že Tom urychleně něco vymyslí, případně do hned opraví. :D
Je to přece chlap a chlapi to s autama umí. :)
I já jsem nabídla svou pomocnou ruku! Bohužel, všechno to bylo dost k ničemu.
Jediné, co se nám podařilo v kufru auta najít, byl výstražný trojúhelník.
A s ním toho člověk moc neopraví. 
Žádná rezerva, žádné nářadí, prostě nic.
Jelikož se nám předešlé auto nedávno rozbilo, dostal Tom v práci tohle ,,náhradní,, a nás prostě nenapadlo zkontrolovat si jeho výbavu na dně kufru. 
Takže si ten moment překvapení, když jsme v místě na rezervu objevili pouze igelitový pytlíček s minipumpičkou a lepidýlkem o velikosti vteřinového lepidla, určitě umíte představit.  
Asi bychom museli být kouzelníci, kdyby se nám to podařilo touto věcí zalepit. 
Jistě, že nepodařilo. 
A co na tom všem bylo to úplně nejlepší? 
NEDĚLE.
V neděli totiž v Německu ani pes neštěká, slepice nehrabe, snad ani kočka nemňouká.
Takže co teď? 
Ve změti německých lejster a papírů, které jsme našli v kaslíku, se nám podařilo objevit telefonní číslo na Audi Assistance, avšak další problém nastal hned vzápětí.
Dostat se mačkáním číslic přes německy namluvené automaty a spojit se tak s operátorkou.
A následně druhý problém.
Slečna na druhém konci neuměla anglicky a my samozřejmě německy. 
Asi po 15ti minutách prolínání desítek anglických a německých slovíček, jsme pochopili, že je tento rozhovor nejspíš dost marnivý. Na závěr se nám ale podařilo zachytit jednu kladnou a důležitou informaci, že se slečna pokusí sehnat někoho s odtahovkou.
Za nekonečnou půl hodinu volala, že opravdu někoho sehnala a že by tam měl snad do půl hodiny být. 
Nebyl.
Ale někdo volal.
Slečna uměla anglicky asi 20 slovíček, pán, který byl na telefonu nyní, pouze 5. Byla to fuška, ale nějakým záhadným způsobem pochopil, kde se nacházíme a slíbil, že do 10 min přijede.
Nepřijel.
Za další půl hodinu konečně vidíme přijíždět velké žluté auto. Sláva!
Ale co vás nemá - uvnitř zase úplně jiný cizí pán. Znalost anglických slovíček - 0!

Je dost patrné, že minimálně anglické časové údaje by měli Němci ještě hodně potrénovat :D
Stejně tak jako my ty německé. :)


Cesta odtahovkou byla docela vtipná, netušili jsme, kam jedeme (zda do Mnichova, do Dachau nebo někam úplně jinam), zda nám tam to auto někdo opraví a hlavně za jak dlouho ho opraví.
Pán se stále smál naší neznalosti němčiny a my se smáli tomu, že nás odvezl opravdu úplně někam jinam. :) Do města, jehož název nám nic neříkal.
Zaparkovali jsme před autorizovaným servisem a čekali, co se bude dít. Všude bylo ticho, nikde nikdo, ulice prázdné, obchody zavřené, servis zavřený. Prostě NEDĚLE.
Pán sundal  naše auto z návěsu a nechal ho stát opodál. Po vyplnění všech potřebných dokumentů nás neustále pobízel, ať si hlavně ještě vyndáme z kufru ty zavazadla, protože auto se začne opravovat až druhý den ráno.
No jo, jenže jaká zavazadla??
Kufr auta je úplně prázdný.
My vlastně máme jenom to, co máme na sobě a v kapse peněženku a mobil. 
Žádná zavazadla, kartáčky, pyžama, kosmetiku, ani nabíječky.
Jeli jsme přece jen na výlet do Mnichova, ne někam nocovat.
Pán se stále smál a podivoval už se snad úplně nad vším. :)
 Pak nás díkybohu odtahovým vozem ještě zavezl na vlakové nádraží.
Než jsme u automatu přišli na to, jak si zakoupit ten správný lístek, ujeli nám dvě vlakové soupravy směr Mnichov. :)) Třetí už byla naše. :)
V Mnichově jsme pokračovali autobusem a metrem.


Kolem půl 5 odpoledne jsme se konečně vypotáceli z podzemí před olympijským stadionem. Navštívili jsme muzeum BMW, které nás tedy oproti muzeu Mercedesu ve Stuttgartu hoodně zklamalo. 
Absolutně nesrovnatelný zážitek. Ale to jen tak na okraj.


Potom jsme zamířili do olympijského areálu, kde zrovna probíhala ukázka všech možných sportovních aktivit.


Jízda na wakeboardech, celosvětoví závodníci zde předváděli skoky a triky na kolech.



Celé to byla opravdu zajímavá podívaná. Zdrželi jsme se tu poměrně dlouho.


Přes mobil jsme pak zamluvili první přijatelný hotel, který nám booking nabídl, skočili jsme do metra a vyrazili do centra na večeři.  
Vystoupili jsme na zastávce hned vedle náměstí, s tím, že si nejprve prohlédneme město, navečeříme se a pak půjdeme na hotel. 
Jaké příjemné zjištění bylo, když jsme se hned po výstupu z metra rozhlédli a hotel stál přímo naproti nám. Vůbec jsme neměli tušení, že je v tak těsné blízkosti u náměstí. :)
Rychle jsme se tedy ubytovali, tzn. převzali jsme si klíče. :D (Recepční se podivovala nad množstvím našich zavazadel úplně stejně jako předtím pán.) No a šli jsme do města.




Prošli jsme všemožné uličky, náměstí, zastavovali jsme se u pouličních umělců, hudebníků, poseděli jsme v příjemném baru a před půlnocí jsme se únavou skáceli do postele. :)
.......................................
Budíka jsme si dali už na půl 7, protože Tom chtěl být v servisu hned v 8 (asi aby je tam mohl osobně popohánět). :)  Ba ne, chvátal do práce a čekala nás ještě 3 hodinová cesta, tak jsme to potřebovali trochu urychlit.
Do 15km vzdáleného města jsme se metrem, vlakem a autobusem dokodrcali kolem půl 9.
A stejně to bylo úplně zbytečné.
Další z anglicky nehovořících pánů nám sdělil, že need change 4, no only 1, because Audi is Quattro.
Must order.  Your car 3 afternoon .
WHAT?
Takže si to zrekapitulujme.
Z prvního obrázku, který nám pán nakreslil bylo zjevné, že pneumatiky jsou sjeté na 3mm a když vymění pouze jednu bude mít jiný vzorek a hloubku než ty ostatní a to nejde. To chápem.
Takže se musí vyměnit všechny čtyři.
A proč ne jen ty dvě přední?
Protože prostě 4.
OK
A protože nejsou skladem, přivezou je až ve 14:00 a auto bude hotové a připravené v 15:00.
No, paráda :D
Toma málem trefil šlak a já si s hrůzou představovala, jak dalších 6 hodin sedíme v servisní lounge zone, prohlížíme si německé časopisy o autech a pán nám nabízí coffe and water.
Naše vytřeštěné obličeje ho asi tak vyděsili, že nám raději nabídl auto s řidičem, který nás odveze, kam budeme chtít. Nabídku jsme přijali a zvolili Dachau.
Cestu opět provázely nějaké komunikační šumy a jazykové bariéry, takže jsme samozřejmě dorazili úplně někam jinam. Nakonec to ale ten mladý chlapec pochopil, ještě dvakrát obkroužil centrum města a vysadil nás před mohutnou zdí koncentračního tábora.

Už při výstupu z auta se mě zmocnily nepříjemné pocity.
Při průchodu branou ,,Arbeit macht frei,, se mi sevřel žaludek a od té doby jsme si toho s Tomem už moc neřekli.
Vlastně.. nikdo z lidí moc nemluvil..





Nebudu, ani nechci své pocity a zážitky z tohoto místa popisovat, ale pokud vás zajímá víc, můžete se podívat ZDE, tam je prohlídka koncentračního tábora v Dachau zajímavě a detailně popsána.
.....
Do centra starého města to bylo necelých 5km a tak jsme si před obědem udělali ještě menší procházku.




Prošli jsme se starým městem, zámeckou zahradou, stavili se na kávu a ve 14:00 už nás řidič vyzvedával v postranní uličce, aby nás odvezl zpět do servisu.
Kupodivu byl na správném místě a včas. :D
.........
Přesně ve 14:50 jsme nasedli do auta, které mělo konečně pojízdná všechna 4 kola a vyrazili jsme směr Stuttgart. Další hodinové zdržení v koloně už byla jen taková třešnička našeho prodlouženého víkendu. :)

Plány na sobotu nám zkazil déšť, na neděli proražená pneumatika. Avšak možná právě proto hodnotíme tento víkend jako jeden z nejpodařenějších a nejdobrodružnějších. :)
Vždyť víte jak máme rádi dny plné spontánnosti. :)
Bez takových dnů by byl život nuda. :)


Více na:




You Might Also Like

3 komentářů

  1. Krásné fotky a je vidět, že na výletě jste se opravdu nenudili :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To opravdu ne :) My se nikdy nenudíme :)
      Jinak, dívala jsem se na váš blog a webovky a ty portréty a proměny jsou úžasné!! Klobouk dolů! :) Skvělá fotografka!

      Vymazat
  2. No jo, kontrolky v autě, to je občas peklo. My jeli před pár lety z dovolené ze Švýcarska a někde na rakousko-českých hranicích začala diskotéka. Domů jsme to měli ještě dvě stě kilometrů, takže první servis. Bohužel diagnostika ukázala závažnou chybu na řídicí jednotce. Prostě občas je to docela peklo a dokáže to vytrestat. Ale ještě že jsou! :) Aspoň se nestane něco horšího.

    OdpovědětVymazat

Like us on Facebook

Flickr Images

Subscribe