Šumava
13:45
Šumava.. Taková naše srdcová záležitost.
Tom mě totiž vzal na Šumavu, na úplném začátku našeho vztahu, na náš první společný víkend. :)
Bylo to v únoru a pamatuji si, že byla strašlivá zima. Nandali jsme čepice a rukavice a chodili a chodili a povídali a povídali. A jak jsme tak povídali, zjistili jsme, že jsme na Šumavu jezdili oba snad od 3 let, každou zimu a dokonce téměř na stejné místo. :)
A i když už tam teď společně s rodiči nejezdíme, jezdíme sami.. protože to tam prostě máme rádi.
Ať je jaro, léto, podzim nebo zima.
A jelikož byl v sobotu 1. října písecký půlmaraton, kterého se Tom chtěl zúčastnit, a jelikož je Písek na půli cesty na Šumavu, a jelikož měl Tom v pondělí v práci volno, nějak to ze situace vyplynulo samo:
Jede se na Šumavu.
Bohužel, v pátek večer byla předpověď počasí tak děsivá, že jsme se smířili s tím, že nejspíš budeme muset zůstat doma.
V sobotu ráno nás ale probudily paprsky slunce a tak jsme popadli tašky a vyrazili směr Písek.
Půlmaraton byl fajn (tedy alespoň pro mě jako pro diváka). ;) Bylo opravdu nádherné počasí! Seděla jsem na břehu řeky, vyhřívala se na sluníčku a pozorovala probíhající sportovce.
Tom bohužel tuhle idylku moc neocenil.
Byl to prý, co se počasí týče, nejhorší půlmaraton, který běžel.
I přes to, skončil desátý. :)
Já mu po zbytek dne vyjadřovala neskonalý obdiv a on mě zas nespokojenost s výsledkem. :)
V podvečer jsme ještě zvládli příjemnou procházku podzimní šumavskou krajinou a večer už jsme jen leželi, odpočívali a oslavovali (Co? To se brzy dozvíte.)
V neděli už nás ovšem neprobudily paprsky sluníčka, ale déšť. Dost silný déšť! A dost prudké ochlazení!
Měli jsme naplánovaný celodenní výlet a představa 13km v zimní bundě, v pláštěnce nebo s deštníkem nad hlavou, mě zrovna moc nenadchla.
V 9:06 nám měl podle Idos.cz z Nových Hutí odjíždět autobus do Borové Lady, odkud jsme chtěli jít na Knížecí Pláně a přes Bučinu na Kvildu. Odtud potom autobusem zpět na Nové Hutě.
Déšť trochu zeslábl a tak jsme vzali velký deštník i pláštěnky a vyrazili jsme.
A co myslíte? Došli jsme na zastávku a autobus samozřejmě nejel! Někde na trase se opravuje silnice, takže.. Takže to prostě celý měsíc nejezdí. Na internetu o tom klasicky ani zmínka.
Ok.. Co se dá dělat, tak si ten výlet trošku protáhneme.
A musím říct, že
- i když jsem se kochala každou krávou,
- i když jsme se v NP Svinná Lada zastavili na stezce mezi rašeliništi
- i když mě bolelo koleno jak čert a půl cesty jsem šla jak pajda
- i když jsme se na Knížecích Pláních zastavili na bramboračku a debrecínský párek s hořčicí a křenem
- i když Tom musel celou cestu nést ten obrovský deštník, protože, vždy, když už jsme se ho chystali uklidit, začalo pršet znovu
tak jsme našich úctyhodných 20,5 km zvládli o dost rychleji, než jsme původně předpokládali.
A díkybohu za to!
Náš plán, že až dorazíme na Kvildu, zajdeme si na dobré jídlo a před 16:00 pojedeme autobusem zpět na Nové Hutě, byl opět velmi rychle zatracen. Ve 14:43 jsme se v Infocentru dozvěděli, že poslední autobus, který jede, jede ve 14:48, protože ten spoj později je zrušen z důvodu rozkopané silnice.
Jak překvapivé.. :)
Doma jsme si dali sprchu, nechali chvíli odpočinout nohám a jako odměnu za výkon, jsme si na večer objednali stůl v Hospůdce u Štěpána (jistě znáte od pana Zdendy Polreicha) :)
Když jsme tam byli naposledy, moc jsme si pochutnali.
Tentokrát tomu nebylo jinak.
Navíc, takhle na podzim, při setmění a ještě v dešti,to mělo úplně jinou atmosféru, než tenkrát v horkém létě, kdy byla plná zahrádka lidí a všude spousta dětí.
Usadili nás k velkému dlouhému stolu v prosklené, příjemně vytopené přístavbě.
Po provedení objednávky jsme skrz okna pozorovali kuchaře v bělostném plášti, jak běhá venku v dešti a velkým nožem odřezává ze skalky kousky bylinek, mne je v prstech a přičichává k nim, jestli jsou vážně takové, jaké mají být.
Jako TOP pokrm musím určitě vyzdvihnout předkrm, protože ten byl opravdu skvostný.
Nikdy bych neřekla, že domácí pečivo s domácím bylinkovým máslem, může být tak... nevím.. úžasné, jiné, výjmečné... :)
Než nám předkrm přinesli, trošku jsem litovala, že jsme si ho objednali, že už nám určitě nezbyde místo na druhé jídlo, ale po ochutnání, bych klidně snědla i Tomovu porci.
 |
| Hovězí líčka dušená na červeném víně se zauzenou bramborovou kaší a kořenovou zeleninou se žampióny a perličkovou cibulkou |
 |
| Telecí cheeseburger s farmářským kravským sýrem a slaninou, brambůrky opečené na másle s červenou cibulkou |
Druhý chod byl také výtečný.
Sice jsem po dojedení musela ještě asi hodinku jen tak posedět, protože jsem nebyla schopna se ani nadechnout, natož zvednout, ale stálo to za to. :)
...........................................
V pondělí ráno nás probudily velké dešťové kapky, které dopadaly na okna naší ložnice. Proválet den v posteli jsme vážně nechtěli, chtěli jsme si Šumavu ještě trochu užít.
Vyndali jsme tedy deštník znovu z pouzdra a šli se projít kolem Vydry. :)
V Turnerově chatě jsme se zahřáli opravdu poctivou houbovou polévkou.
Popovídali jsme s místní Vydrou. :)
Nechali jsme zapózovat tuhle krásku.
A odpoledne už jsme zamířili zpět k domovu.
Musím uznat, že i přes nepřízeň počasí, to byl krásný prodloužený víkend.
Podzimní příroda má prostě své kouzlo.
Více na:
0 komentářů