Dnes započal pátý týden našeho ,,žití v USA,,. :)

A musím říct, že ty první čtyři, byly opravdu hektické a vyčerpávající. 

Kdo ještě nečetl můj POSLEDNÍ ČLÁNEK, doporučuji určitě přečíst ještě před tímto! :)

..........................................

No, a teď už Vám začnu postupně dávkovat to naše množství ,,radostí a strastí,,.

.................................................................

V neděli 30.10. 2016 v podvečer jsme i přes menší komplikace úspěšně přistáli na letišti v Atlantě.

Atlanta je půlmilionové město - hlavní město státu Georgia. Ten půlmilion se ovšem týká pouze centrální Atlanty. Se všemi přilehlými částmi, které Atlantu tvoří, je to bezmála šestimilionové město. Děsivé to číslo..

................................................................

Hned po přistání jsme se všemi kufry nasedli do autobusu před letištní halou. Přesunuli jsme se tak do půjčovny, kde jsme si vybrali dostatečně velké auto na těch našich x kufrů a vyrazili jsme.

Centrum Atlanty jsme minuli obchvatem a ujížděli jsme dál asi hodinu severovýchodním směrem do jedné z těch vzdálenějších a klidnějších částí.

Přes aplikaci Airbnb jsme v blízkosti Tomovy kanceláře našli jeden dobře recenzovaný pokoj s vlastní koupelnou, v apartmánu nějakého mladého páru a zamluvili jsme si ho raději rovnou na celý týden, ať se nemusíme nikam přesouvat.

.....................

SSN

.....................

Druhý den jsme si chtěli jet zažádat o SSN (což je číslo podobné našemu rodnému číslu).

U vyřizování všech důležitých věcí ho po vás totiž chtějí. Ilegál a člověk s turistickými vízy nemá na SSN nárok. Tímto číslem totiž prokazujete právě to, že jste buď občan USA nebo to, že jste tady legálně s nějakým pracovním povolením (vízem).

U Toma v kanceláři jsme se ale hned ráno dozvěděli, že je dobré vždy po příletu s žádostí cca 7-10 dnů počkat, než nás tzv. ,,Velký Bratr,, zařadí do systému a budeme tak snadněji dohledatelní.

Sice jsme to moc nechápali a do našeho plánu to úplně nezapadalo, protože jsme právě za 7 dní odlétali na týden do Chicaga, takže to celé znamenalo, řešit to až po návratu a pak ještě další týden čekat, až nám SSN kartička přijde poštou, ale nedalo se nic dělat, budeme to muset ty 3 týdny nějak zvládnout bez toho.

SSN tedy nedopadlo.

....................................

BANKOVNÍ ÚČET

....................................

Dalším krokem byl účet v bance. S vytvořením účtu a vydáním debetní karty to šlo docela hladce.

 Bohužel debetka v USA vůbec nic neznamená. Tedy pro vás ano. Na debetní účet vám chodí mzda a debetní kartou můžete zaplatit v obchodě - stejně jako u nás.

Akorát, že s debetkou jste pro Američany prostě NULA - NIKDO.

Nikoho tady totiž nezajímá, jestli máte na debetním účtě stovku, dvacet tisíc nebo půl milionu, každého zajímá jen, kolik máte kreditek a jak jste schopni je splácet. Budujete si tady tím totiž kreditní historii, do které pak mohou nahlížet ti, co vám pronajímají byt, pouští do bytu elektřinu, připojují kabelovku, prodávají auto, telefon, prostě vše, za co se chystáte měsíčně platit.

Pokud kreditní historii nemáte nebo ji máte špatnou, je to docela problém.

Existují společnosti, které to akceptují, avšak musíte se připravit na to, že si poměrně připlatíte na vysokých depozitech (např. Jeden nájem navíc apod.).

Kreditní kartu vám samozřejmě při vašich začátcích v USA žádná banka nedá, protože přece nemají jistotu, že ji budete schopni splácet.

Začarovaný kruh co?

Jedna možnost tu ale je: zřídit si tzv. security credit card. Sami si na ní pošlete třeba $1.000.

Měsíčně s ní zaplatíte pár nákupů, doporučuje se utratit tak 10% z vložené částky, tedy nějakých $100. Ke konci měsíce tam těch $100 pošlete zase zpět z vašeho debetního účtu a takhle pořád dokola. Banky mohou na tento kreditní účet nahlížet a až uznají za vhodné, že jste pro ně dostatečně dobrý a důvěryhodný zákazník, nabídnou vám normální kreditku. Tento proces většinou trvá cca 3-6 měsíců, někdy i víc. Pak vám najednou začnou chodit nabídky na tolik kreditek, že ani nebudete vědět, co s nimi. Ale čím víc si jich zřídíte, tím líp. :)

No, a pak už jen nakupujete, nakupujete, platíte naprosto všechno kreditkami, hlídáte si, kolik na které kreditce je dobré utratit, abyste se vešli do nějakých 20% toho, co je na ní k dispozici. Hlídáte si, kdy má která z nich splatné období, vždy vše řádně doplatíte ze svého debetního účtu a takhle budujete a budujete svou kreditní historii.. A za rok, dva, už můžete se skvělým kreditním scorem, dostat třeba i hypotéku.

Další ,,výhodou,, kreditních karet je například to, že jsou na nich občas docela hezké cash backy, takže když je opravdu používáte, můžete si i o nějaký ten dolar přilepšit. :)

Ale POZOR! Za každé nahlédnutí do vaší kreditní historie, ať už ji chce proskoumat váš nový zaměstnavatel, apartmánový komplex, automobilka nebo kdokoliv jiný, se vaše kreditní score snižuje.

Takže, když víte, že jste teprve na začátku vašeho budování a vaše score je nízké tak, že na váš leasing na auto stejně stačit nebude, nedávejte ani svolení k tomu, aby do vaší credit history někdo nahlížel, zbytečně vám to ubírá body.

Ale to jen tak ve zkratce..

Jak prosté, že? Že ne?

Trvalo mi několik hodin, možná dnů, než jsem celou tu šaškárnu pochopila. :)

Američani to totiž vysvětlit neumí, takže jsem musela hodně googlit, přečíst pár blogů a napsat pár lidem, než mi to začalo dávat smysl.

(Tom to nechápe doteď.) :)

Proč tedy ještě nemáme security credit card? No,protože nám ji nikdo neudělá bez Social security number (SSN), o které si budeme žádat za 7-10 dní, respektive po návratu z Chicaga.

Opět se točíme v kruhu.

....................................................

ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ

....................................................

Dobře, přejděme tedy ke zdravotnímu pojištění. V ČR jsme museli své zdravotní pojištění ukončit, kvůli dlouhodobému pobytu v zahraničí. Nyní sice máme na nějakou dobu cestovní pojištění, ale to také není úplně výhra. Je tedy nejvyšší čas sjednat si to americké.

Ptali jsme se mnoha lidí, cizinců, Američanů, známých... ale bohužel přijde mi, že systém amerického pojištění nechápou ani ti, co tu žijí od narození.

A zdá se, že ani pojišťovací agentka ne.

Existuje snad 50 různých plánů, ze kterých si člověk může vybrat.

Záleží na tom, zda jste samostatná jednotka, manželé nebo celá rodina, kolik vám je let, zda máte práci, zda už za sebou máte v době pojišťování nějaké operace atd..

Ceny pojištění za měsíc jsou v některých případech až 15-ti násobné oproti ČR. Záleží, jaký plán a s jakou péčí, si vyberete.

Ty základní nezahrnují téměř nic. Čím méně totiž za pojištění platíte, tím více potom za návštěvu lékaře, pobyt v nemocnici či operaci doplácíte. Často se tak lidé dostávají do dluhů, protože lékařská péče je tady sice kvalitní, ale také extrémně drahá.

Když nemáte pojištění vůbec, nepřijmou vás tady v žádné nemocnici, ani u lékaře - tedy legálně NE - ilegálně je (jak tak slýchám) možné všecko.

Ale toto heslo my nerazíme.

Když už tady legálně žijeme, chceme být také legálně pojištěni.

Takže jen tak pro příklad..

Dívali jsme se třeba na jedno z těch lepších pojištění (dohromady pro nás oba za $1.000 měsíčně), které by mělo pokrývat 100% ceny z provedených zákroků, vyšetření, operací, léků atd..

A teď si představte, že i tak se platí jednorázově za každou operaci a pobyt v nemocnici $250 a za každou návštěvu u lékaře $20.

V USA navíc není zaměstnavatel povinen platit za zaměstnance zdravotní pojištění jako je tomu u nás. Tady je to hezký benefit, když firma přispívá zaměstnancům nějaká procenta na zdravotní pojištění.

A ještě jedna perlička...

I když si vyberete jedno z těch nejlepších pojištění a jste ochotni za něj platit ty nehorázné částky, nikdy se vám nevztahuje na zuby a oči. Na to si musíte udělat ještě další dvě pojištění (samozřejmě jsou o dost levnější, než to celkové. :)).

Takže, jak vždycky s úsměvem říká náš známý: ,,když tady člověka bolí zub, tak se víc vyplatí koupit si letenku první třídou do ČR, tam si celé to ošetření zaplatit a pořád to vyjde levněji, než se nechat ošetřit v USA. Tady totiž vždycky platíte už jen za to, že u doktora vezmete za kliku. :)

Sama ještě žádnou zkušenost s místním zdravotnictvím nemám, takže nemohu úplně soudit.

Ale jsem docela zvědavá, čím mě tady překvapí.

Doufám, že mile překvapí.

Prý se tu dá u doktora i docela dobře smlouvat :D

............................

Když už jsme tedy po dlouhých, předlouhých debatách konečně vybrali nějaký druh pojištění a chtěli ho sjednat.

,,Jo, vy ještě nemáte SSN? Aha, tak to ale nelze, to musíte mít!“

No, super! To je ale překvapení! :)

...................................

AUTO

...................................

Auto bylo jednou z dalších nutností. V tom z půjčovny se nedá jezdit věčně.

Po návratu z Chicaga už bychom opravdu potřebovali mít vlastní.

Chodí to tu asi takhle, buď máte hotovost a zaplatíte jim celou částku na ruku, pošlete převodem z účtu nebo si vezmete auto na leasing.

Na leasing bez kreditní historie logicky nemáte šanci.

A auta potřebujeme nejlépe dvě. Tom služební a já normální, na běžné jezdění.

Absence chodníků a velké vzdálenosti mezi obchody vám v této části Atlanty ani nedávají jinou možnost.

Mé auto jsme nebrali jako prioritu a tak jsme začali hledat nějaké vhodné pro Toma.

Vybrali jsme ho sice poměrně rychle, ale hned vzápětí nastal opět problém.

Firma si ho nemůže vzít na leasing, protože nemá dostatečně dlouhou kreditní historii a potřebuje ručitele. Tom nemůže být ručitelem a vlastně ani kupujícím místo firmy, protože nemá SSN ani kreditní historii.

Úsměvné, že?

Opět se točíme v kruhu.

...............................................

SSN - podruhé

...............................................

Ve středu ráno jsme byli na návštěvě u známých (Čechů), kteří nás přesvědčili, ať to jdeme s tím SSN určitě alespoň zkusit, že to třeba projde, ale ať hlavně nečekáme dalších 10 dní, protože bez toho se opravdu dál nehnem.

A tak jsme šli.

Strávili jsme tam celé krásné slunečné středeční odpoledne. Na řadu jsme přišli 15 minut před zavíračkou. Problém se 7 - 10ti dny nebyl až tak velký, jako ten, že jsme s sebou neměli přeložený, úředně ověřený oddací list. A tak si o SSN zažádal pouze Tom a já tam musela druhý den ráno znovu. 

Byla jsem tam 30 minut před začátkem otevírací doby. Fronta od vstupních dveří se vlnila po parkovišti jako had. Když jsem úřad opouštěla, udělala jsem vám foto pro představu. :)

Věřte, že ve středu odpoledne to bylo ještě mnohem, mnohem horší.

.................................

BYDLENÍ

.................................

Oblečení v kufrech, spaní v cizí posteli, užívání cizí koupelny a kuchyně nebylo úplně to pravé ořechové, takže bylo nevyhnutelné najít do konce týdne bydlení, abychom už po návratu z Chicaga měli své ,,doma,,.

Od pondělí do soboty jsme objeli desítky apartmánů.

Proč apartmánů? V okrajových částech Atlanty buď vlastníte nebo si pronajímáte dům nebo si pronajímáte apartmán.

Dům nevlastníme, jelikož miliony po kapsách fakt nenosíme, hypotéku nám nikdo nedá a dávat $2000 - $3000 + energie, za pronájem domu, to nám opravdu přijde jako házení peněz do kamen.

Takže poslední, co zbývá, je apartmán.

Jedná se o velký, v těch lepších lokalitách - oplocený komplex, uzavřený branou, kterou smí projet pouze rezidenti. V areálu je několik dvou nebo třípatrových apartmánových domů, semtam narazíte i na řadové domky. Apartmány jsou v několika velikostech -

obývák s kuchyní a jídelnou

+ 1 pokoj a 1 koupelna

+ 2 pokoje a 1 koupelna

+ 2 pokoje a 2 koupelny

+ 3 pokoje a 2 koupelny.

V každém pokoji a většinou i na chodbách se nachází šatna, za kuchyní je často tzv. Laundry room - místnost určená na pračku a sušičku – (které jsou tady mimochodem, stejně jako lednice a sporák, absolutně kolosálních rozměrů).

Při příjezdu do areálu je u hlavní brány menší budova - recepce, ve které se většinou nachází fitness centrum, salonek, meeting room, místnost s počítači a za recepcí venku je bazén. Podle množství apartmánů jsou v areálu buď jeden nebo dva bazény. Většinou se tam nachází ještě picnic area s grilem a posezením a také myčka aut (přístřešek s hadicí) :)

Apartmány jsou vždy nevybavené (vybavena je pouze kuchyně – lednicí, myčkou a sporákem), v těch dražších je jako bonus i pračka a sušička). V létě je tady 95% vlhkost, takže bez sušičky nemáte šanci!)

Vy tedy přijedete do areálu, oni vám nabídnou volné apartmány, které mají (pokud tedy nějaké vůbec mají), odpovíte jim asi na milion otázek a pak nasednete na takový ten golfový vozík a necháte se dovézt před dům s volným apartmánem (někdy jedete třeba jen 20 metrů, ale ta obtloustlá američanka s kilometroými nehty prostě neudělá krok pěšky navíc a nelépe ještě zaparkuje na chodníku přímo u vchodu). Pak vám ukáže apartmán, který je k dipozici. Vy si ho prohlédnete a pokud se vám líbí a máte opravdu zájem, musíte vyplnit a odeslat přes internet tzv. žádost, kterou schvaluje nějaká externí firma, podle toho, jaké parametry a požadavky si na budoucí nájemníky daný komplex nastavil.

A pokud vše dopadne, podepíšete smlouvu s nějakým měsíčním nájmem, který se liší podle toho na kolik měsíců smlouvu podepisujete. Nejvýhodnější je to většinou na 12-13 měsíců. V jednom komplexu měli dokonce nastaveno, že nájem musí být nejméně na 21 měsíců. Čím kratší nájemní doba, tím se měsíční nájem navyšuje. Je to taktické. Navíc, když chcete ukončit nájem dřív, platíte pokutu ve výši jednoho nájmu, což je přibližně $850 - $1300. Takže se doporučuje uzavírat smlouvu opravdu na dobu, kterou jste schopni ,,probydlet,,.

Do smlouvy vám pak samozřejmě přičtou ještě měsíční poplatek za vodu (vypočítáno podle metrů čtverečních a počtu obyvatel apartmánu), poplatek $10 za odpadky, $3 za hubení škůdců, $45 za základní programy v TV.

Vy sami si pak musíte vyřídit elektřinu, internet, případně lepší TV programy.

Hotovo, můžete začít bydlet a využívat areál dle libosti.

Byt je vždy předán nově vymalovaný, s vyčištěnými nebo novými koberci a se vším funkčním.

K dispozici jsou vám po celou dobu bydlení také správci areálu, takže kdykoliv je v bytě nějaký problém - se spotřebičem, klimatizací atd. - téměř okamžitě ho přichází někdo vyřešit.

Po skončení nájmu nejde smlouvu prodloužit tak snadno jako u nás. Musíte znovu projít oficiální žádostí, musíte být schváleni a musíte přistoupit na novou výši nájmu, kterou vám komplex nastaví. Cena může zůstat stejná, ale častokrát se o něco málo navýší.

Většina apartmánových komplexů je situovaná někde u hlavní silnice. Okolo areálu, ale i kolem normálních domů, je zpravidla les. Atlanta je celá, samozřejmě krom úplného centra, docela hodně zelená a zalesněná. Vysoké stromy u domů v létě poskytují stín, což ve 40ti stupních a 95% vlhkosti jistě každý ocení. :)

Vůbec nevím, jak bych vám to přiblížila, abyste si to dovedli představit.

Jednotlivé části patřící k Atlantě nejsou jako například Chodov, Zličín a Letňany v Praze, řekla bych spíš třeba jako Říčany u Prahy, Benešov u Prahy, co se vzdálenosti týče. Nevím úplně, jak to říct.

Třeba pomůže mapa.

Červený rámeček = Atlanta. Místa jako Marietta, Sandy Springs, Tucker, Roswell, Alpharetta, Duluth, Buford atd.. jsou její přidružené části. :)

Každopádně to není shluk domů, bytovek, paneláků, obchodů, škol, kostelů atd.

Tady je to jiné. Centrum těch částí tvoří taková jedna, dvě hezké uličky s domky, parčík, pár obchodů, restaurace a třeba nějaký kostelík nebo radnice.

Další domy jsou rozprostřeny okolo, pak jsou silnice, dálnice, křižovatky, lesíky, semtam nějaký vjezd do apartmánového komplexu nebo do komplexu rodinných domů, semtam shluk automobilek, restaurací a jiných služeb, semtam shluk nákupních center, supermarketů, bank, tu a tam najednou kostel..  Daleko od všeho na velkém pozemku se nachází škola, do které sváží děti školní autobusy.

Vezměte si, že třeba taková Alpharetta má rozlohu téměř 50 km², takže je logické, že je to všechno takové hodně roztahané.

Vzdálenosti tady berou úplně jinak než v ČR.

Co je do hodiny cesty autem, tak je kousek, co do půl hodiny, tak úplný kousíček. :)

A to nepočítám, že v době zácpy vám ty kousíčky mohou zabrat taky 3x tolik.

Prostě, jak už jsem psala, bez auta to nelze. Když vaříte a chybí vám vajíčka, tak si pro ně prostě neskočíte v bačkorách těch pár metrů do vietnamské večerky.

Tady prostě sednete do auta a vrhnete se střemhlav na čtyřproudovku, dokud nedojedete k nějakému supermarketu, kde pak stejně strávíte minimálně hodinu a táhnete tisíc igelitových tašek, i když jste tam jeli jenom pro vajíčka.

Welcome to Amerika. :))

.......................

Ale teď už k našemu bydlení.

To, co jsem napsala, jsou mé poznatky, které mám teď, když článek dopisuji, ale přiznávám, že ty první dny byly opravdu strašné - objeli jsme několik desítek apartmánů.

Areály v bezprostřední blízkosti dálnice, špinavé, bez plotu a bez brány, plné mexičánců.

Ne, tady vážně nechceš žít!!

Pocit zoufalství v nás obou..

Asi jsme prostě jen v nějaké špatné části.

Tom se tedy uvolil, že je ochoten strávit ráno i večer více času v kolonách, případně, že bude víc pracovat z domova a vyrazili jsme objevovat části Atlanty, které nám byli doporučeny.

Konečně..

 Připadalo mi to, jak kdybychom vjeli do jiného světa, přitom jsme byli jen na druhé straně dálnice. Apartmány krásné, okolí čisté, obchody s obrovským výběrem dobrých a kvalitních potravin, a konečně i bílí lidé. :D

Sláva, přeci jen to nebude tak zlé, jak se zpočátku zdálo. :)

Hned jsem si vybavila to slovo na jednom blogu, který jsem nedávno četla.

Pamatujte - V USA je vždy nejdůležitější LOCATION!! LOCATION!!

Apartmánů jsme nakonec viděli tolik, že mi postupně všechny splynuly v jeden a nebyla jsem schopna si už ani vybavit celý komplex, velikost, jeho okolí, natož jak to vypadalo uvnitř bytu.

V pátek v podvečer se zdálo, že už máme nejspíš vybráno, apartmán měl hezkou polohu u velkého lesoparku. Uvnitř sice nebyl nic extra. Spotřebiče v kuchyni staré, dispozice bytu také nebyla přesně podle našich představ, ale ze všeho, co jsme doposud viděli, to bylo jedno z těch lepších ubytování (ty nejlepší byly totiž samozřejmě obsazené.) Co nám trochu dělalo vrásky, byla otevřená brána, která se zavírala pouze na noc. Ale oproti apartmánům z prvních dnů, jsme mohli být vůbec rádi, že tam nějaká brána je.

Večer jsme si ještě důkladně prostudovali recenze a po jejich přečtení jsme i přes skvělou polohu nedaleko parku a nákupních možností, apartmán zavrhli.

A jsme zase tam, kde jsme byli.

Ani jsem vám neříkala, jak nádherné webové stránky všechny ty komplexy mají. Na fotkách to vypadá, jak kdyby jste se měli stěhovat do 5ti hvězdičkového hotelu. Areál vypadá naprosto luxusně a také je vždy nafocen jeden ukázkový byt. Realita je ale však bohužel často úplně jiná.

O páteční noci jsem toho moc nenaspala, věděla jsem, že nám zbývá už jen jeden den, a že prostě musíme něco najít. Navíc ve mně panovaly obavy, že v těchto lepších apartmánech v lepších částech Atlanty, budou mít nastavena taková kritéria na nájemníky, že bez SSN a kreditní historie vůbec neprojdeme schvalovacím procesem.

V těsné blízkosti parku jsme našli ještě jeden apartmánový komplex. Určitě hezčí, než ten předešlý i s lepšími recenzemi. Byl trochu větší, měl dva bazény a některé apartmány měly dokonce garáže. Celý areál byl moc pěkný, upravený, vzdálenější od silnice, takže tam byl opravdu klid. A hlavě ten park. Pro mě je totiž naprosto nepředstavitelné, že jsem zavřená někde v areálu, kde můžu chodit tak maximálně z jednoho konce na druhý a když náhodou vyjdu za plot, srazí mě první projíždějící auto, protože tady na chodce prostě nejsou zvyklí.

Pocházím z malého města z domku se zahradou. Na VŠ jsem bydlela v malé bytovce u řeky. V Praze hned naproti botanické zahradě. V Německu na vesnici mezi vinicemi. Já prostě potřebuju přírodu, potřebuju chodit. A bydlet u dálnice, slyšet za oknem každé projíždějící auto, to by mě zničilo.

V tomto komplexu jsme ale už byly ve čtvrtek a volný od 14.11. měli pouze jednopokojový apartmán.

Vzhledem k tomu, že během roku očekáváme nějaké návštěvy, a že chce Tom občas pracovat z domova, je to prostě malé.

V sobotu ráno jsme tedy vyrazili ještě do jednoho komplexu. Také už jsme v něm byly ve čtvrtek a líbil se nám ze všech nejvíc. Hodnocení 92% mluvilo za vše, to totiž žádný jiný neměl.

Komplex to byl menší, něco kolem 150 apartmánů. V těch větších bylo i 500, v jednom dokonce přes 700 apartmánů. A to už je na nás trochu moc. Američané sice z bytů moc nevychází, takže venku téměř nikoho nepotkáte a je tam klid, ale i tak jsme chtěli spíš něco menšího.

A tohle bylo přesně ono. Bazén byl krásný a čistý, posilovna tak akorát, uprostřed areálu jezírko a okolo barbecue area. Ideální.

Jenže od 14.11. volný také pouze jednopokojový apartmán.

I tak jsme to tam ale jeli zkusit znovu, protože na internetu bylo uvedeno, že mají volný i dvoupokojový.

Když jsme dorazili, paní nám řekla, že na internetu je to správně, že mají dvoupokojový, ale že ten je k dispozici hned a my jsme prý předtím mluvili o nastěhování až 14.11., tak nám ho ani nenabízela. No, nejspíš nějaký komunikační šum. :) Jasně, že ho chceme! Klidně hned!

Ukázala nám ho a byl, no prostě perfektní. Obrovský, po rekonstrukci, nádherná terasa směřovaná do lesa, daleko od silnice. Dvě krásné koupelny, nové spotřebiče + pračka a sušička jako bonus.

Byla to láska na první pohled, co vám budu povídat, ale mě pořád ležel v hlavě ten park.

Všechny aparmtány, které jsme doposud navštívili, byly bez možnosti, jít se okolo nich projít někam do přírody, ale tím, že jsme teď viděli ty dva u parku, se bohužel naše požadavky posunuly na trochu vyšší level.

Vzali jsme si tedy ještě chvíli na rozmyšlenou. Prošli si areál, vyšli ven na silnici (provoz ani velký, ani malý, spíš tak akorát), dokonce tam byl i chodík kolem silnice. :) Naproti pár restaurací, obchodů, benzínka, v docházkové vzdálenosti i supermarkety. Všude kolem lesy, ve kterých to ale bohužel na žádnou velkou procházku není. :(

Přemítali jsme tam takhle asi 2 hodiny a pak jsme se rozhodli, že se dojedeme podívat ještě do toho apartmánu k parku. Pořád jsem tajně doufala, že také došlo ke komunikačnímu šumu a paní nám nenabídla vše, co mají volné, protože si myslela, že to cheme až od 14.11.

Tak..

V tomto dalším areálu jsme strávili pro změnu hodiny 3. :D Volný měli jednopokojový v přízemí, takže terasa u parkoviště. To se nám nelíbilo vůbec. Pak dvoupokojový ve 3. patře. Tam to bohužel nebylo moc čisté. Další dvoupokoják byl sice na fajn místě, ale bez možnosti prohlídky a volný až od 5.12. Téměř za měsíc. No jo, jenže, co, když si to zarezervujeme, odmítneme ten hezký v tom druhém areálu, budeme se další měsíc potulovat někde po hotelích a nakonec to tam uvnitř bude vypadat strašně.? To přece nemůžeme riskovat. Nebo ano?

Ještě připadala v úvahu jedna možnost, dobrá poloha, jednopokojový, volný do 2 dnů, akorát ještě nebyla možná prohlídka, takže také risk, vzít ho bez toho, aniž bychom ho viděli.

A navíc je to malé.. Nebo ne?

3 hodiny jsme chodili po chodnících mezi domy, házeli si korunou, vyjmenovávali pro a proti. Bylo půl 4 odpoledne, od rána jsme nic nejedli, byli jsme unavení, upřemýšlení, já nedokázala opustit areál u parku, Tom nechtěl riskovat a další měsíc trávit někde provizorně.

Byli jsme vážně na pokraji zoufalství.

Na české padesátikoruně, která dopadla na zem, se objevily Hradčany, což hlásilo návrat do původního apartmánu. Vrátili jsme se tedy tam. Další hodinu jsme pak přemýšleli venku u auta.

Paní už se nám smála. A do apartmánu vodila další a další zájemce.

Na padesátikoruně se znovu objevily Hradčany, další vážní zájemci projevili zájem o NÁŠ apartmán a my tak konečně vyslovili to osudné – BEREME TO!

Zbývalo půl hodiny do zavíračky, paní nás posadila k počítači a řekla, ať vyplníme on-line žádost.

Pořád jsme doufali, že se tam někde objeví kolonka, kam bychom připsali, že nejsme mexičánci, že jsme bílí, že máme zažádáno o SSN, že už ho opravdu brzy budeme mít, že už máme i debetní účet, že se za nás může zaručit firma nebo, že zaplatíme nějaký vysoký depozit, hlavně abychom to dostali. 

Žádná kolonka se neobjevila.

Pořád jsme přemýšleli, jestli bude větší šance, když se to napíšeme na firmu nebo na sebe, jestli jen na Toma nebo na nás oba. Paní své názory také měnila jak roční období, takže nám moc nepomohla.

Jen neustále opakovala, že se bojí, že to neprojde.

Odesláno.

Zaplatili jsme 55 dolarů za podání žádosti a šli se zeptat paní, za kolik dnů se dozvíme, zda jsme prošli. Prý hned. Cože?? A opravdu, během pár minut (neskutečně dlooouhých pár minut) naskočilo na ploše obrazovky – Approved/Schváleno!!!! Paní začala tleskat a skákat radostí a my tomu všemu nemohli uvěřit! Spadl nám obrovský kámen ze srdce.

Já se hold smířila s tím, že si na procházku do parku popojedu 8 minut autem a v hlavě už jsem si začala promítat jakou barvu sedačky vybrat, aby ladila k šedým stěnám a bílé kuchyni. :)

Věím, že se nám tam bude bydlet opravdu hezky.

Předání klíčů, nastěhování a zařizování, to vše bylo naplánováno na pondělí 14.11. hned po návratu z Chicaga.

Zajímá vás,

jaké 4 státy jsme během našeho druhého týdne v USA navštívili?

jaký byl náš víkend v Chicagu?

jak jsem po 21 letech navštívila svou 95 letou tetu v Montgomery?

jak to následně dopadlo s naším autem? pojištěním? security credit card?

jak jsme kupovali postele, matrace, peřiny, povlečení, sedačku, stůl, židle, příbory, talíře, hrnce, skleničky, ručníky, žehličku, vysavač a mnoho dalšího..?

jak jsme si tady našli přátele?

jak jsme se setkali s více jak 70-ti Čechy najednou?

jak se tu pomalu sžíváme s prostředím a kulturou?

jak zápasíme s fast foody a nezdravým jídlem?

jaká byla naše první nedělní mše v americkém kostele?

jaký byl náš první výlet do hor?

jaké bylo naše první Díkůvzdání v USA?

jak v Americe prožívali volby prezidenta?

jestli jsme se zúčatnili nebo bojkotovali davové šílenství jménem Black Friday?

pak dále

sledujte můj blog :)

Vaše KK :)