KK - Life is a dream

, by KK

Jarní GIVEAWAY

, by KK

Žádná dieta nezvládne to, co zdravý životní styl

Už je to dávno, co jsem Vám slíbila, že se jednou rozepíši o svém kvadrilionu neúspěšných pokusů v hubnutí. A před pár dny jsem také slíbila (recenzi) na právě dočtenou knihu. Jelikož spolu tyto dvě věci docela úzce souvisí, rozhodla jsem se je sepsat do jednoho (poněkud delšího) článku.

______________________________________________

To, že se během života mění osobnost člověka je celkem běžná věc. Nabíráme zkušenosti, poučujeme se z chyb, učíme se jít si za svými cíli. Avšak nejen osobnost, ale také naše tělo prochází jistými změnami.

Po úspěšném zakončení docházky v Mateřské škole jsem nastoupila na Základní školu, jakožto roztomilá holčička s blonďatým mikádem, v kostkované sukni, bílých punčocháčích, černých lakovkách, blůze s límečkem a pleteném svetru s ježkem, nad jehož výrobou mamka proseděla mnoho dlouhých nocí (to byl také nejspíš jeden z důvodů, proč jsem ho nosila téměř denně).

Z této roztomilé holčičky se samými jedničkami se s příchodem puberty stala rudovlasá ,,punkerka,, která železným pyramidovým páskem ničila židličky školních lavic, na nohou měla červenočerné KMM s modrýma tkaničkama a na krku se jí blyštil řetízek se zátkami od plechovek. No, kráska! (Mít takové dítě já, tak mu dám rovnou pěstí!) :D

Po přechodu na střední ekonomickou školu jsem navštěvovala třídu s dvaadvaceti cílevědomými děvčaty a čtyřmi chlapci, takže si asi umíte představit, že v takové společnosti to nebylo úplně jednoduché. Ale co, školu jsem zvládala docela v pohodě, brigádu jsem taky měla a tak jsem o víkendech dál objížděla punkové koncerty a pila colu s tuzemákem.

S příchodem dospělosti (18tin) mě tento styl zábavy a hudby poněkud omrzel. Avšak můj dosavadní styl života a ustálený denní režim: pizza, kofola, rohlík s vlašákem zakončeno větrníkem, vzal za své. A tak se mě jednou, když jsem omylem procházela kolem zrcadla na chodbě, zmocnila panika. Chodící koule s buclatýma tvářičkama, rudou září na hlavě a postavou děsivých rozměrů na maturitním plese asi moc nezazáří. Takže co teď?!

Obarvila jsem si vlasy na tmavě hnědou, vyndala naušnice z ucha i z obočí.

Překonala jsem svůj odpor ke cvičení a zakoupila si nějaký naprosto šílený stroj z Teleshoppingu a dřela a dřela. Navíc jsem totálně překopala své dosavadní stravování.

Během pár měsíců jsem zhubla asi 8 kg a byl ze mě rázem jiný člověk. A to nejen vzhledově, ale i uvnitř. Na maturitním plese jsem se promenádovala v dlouhých, zářivě bílých šatech a dokonce jsem se rozhodla jít i na Vysokou školu, o které jsem do té doby nechtěla ani slyšet.

Se svou postavou jsem ale stále spokojená nebyla. Ještě pár kilo by to chtělo.

Myslela jsem si, že na VŠ to bude všecko o dost snazší, ale nebylo. Tam totiž nastal zase úplně jiný režim. Škola, práce, škola, práce, nepravidelná strava, málo spánku, stres, málo času na sebe, rapidní tloustnutí, rapidní hubnutí, dieta č.1,2,3,4 ...... fitko č. 1,2,3,4... nicnedělání č. 1,2,3,4... :))

Jééžiš, kolik já toho za ty roky vyzkoušela.. týdny bez pečiva, bez laktózy, koktejly, krabičková dieta, výživoví poradci, věci na hubnutí snad z každé reklamy a mnoho dalšího..

Vše s jediným výsledkem - jojo-efekt, velké obtíže s trávením, bolesti břicha, hlavy, rozhozený metabolismus, prázdná peněženka a ještě větší nespokojenost s tím, jak vypadám..

Přitom stačilo tak málo.. POCHOPIT!

Srovnat si to v hlavě, být spokojená s tím jaká jsem, žít a jíst zdravě, nenutit se do cvičení - tedy do toho, co mě nebaví, ale najít si takový pohyb, co mě bude bavit. :) Prostě a jednoduše být v pohodě.

Asi před dvěma lety jsem byla na poměrně náročné operaci. Dlouhá rekonvalescence - doplněná přejídáním a dvoutýdenní dovolená tomu všemu moc nepřidaly a já zase hezky nabrala pár kilo zpět. Následoval samozřejmě stres, výčitky, hledání dalších, ještě dostatečně neprobádaných diet. Prostě to samé jako vždycky..

A pak? Pak jsem to konečně POCHOPILA..

Vždyť mám vedle sebe toho nejlepšího chlapa na světě, jsem zdravá a šťastná a to by pro mne měla být priorita.

Hubnutí jsem přestala řešit.

Ráda chodím.. A tak prostě chodím.. na dlouhé procházky.. Občas zajdu do fitka, občas si zacvičím podle youtube, občas jen tak na zemi u TV.. prostě, jak mám náladu a chuť. :)

Ráda jím.. A tak jím - a to hodně.. Ale zdravě :)

Také už více jak dva roky piji (díky distribuci mé maminky) kvalitní zelený ječmen, který občas doplňuji řasou chlorellou..

Nemoci se snažím léčit vždy nejprve přírodní medicínou a až v nejhorším případě navštěvuji lékaře.

Prostě jsem úplně změnila životní styl, ujasnila si své priority, můj uchvátaný život se najednou zpomalil a uklidnil a stres vymizel. Hubnutí šlo najednou prostě nějak samo.

Můj metabolismus začal fungovat nějakým úplně jiným záhadným způsobem, trávení se zlepšilo, imunita také (nemocná skoro nebývám). Ale hlavně.. můj úsměv na tváři se o dost zvětšil. :)

Hubnutí už bylo dost a tak se pomalu přesunu ke knize.

Asi před měsícem jsem dostala od kamarádky doporučení na jednu fb stránku, prý jsou tam skvělé recepty a rady ohledně zdravého životního stylu. Nerada se na fb přidávám do nějakých skupin, ale tak zkusit to můžu. Za to nic nedám. Recepty dochází a je potřeba se občas nechat inspirovat a motivovat někým jiným.

Ale název: Fitness motivation? To né, že ne.. vždyt já do fitka skoro nechodím. Takže nějaké rady pro ,,kulturisty,, pro mne asi nebudou moc užitečné. Chvíli jsem se zdráhala, ale pak jsem se na stránku stejně přidala, odejít přece můžu vždycky. No ty blááho 32 000 členů. Svitla mi naděje, že to asi nebudou jenom kulturisté, ale možná taky normální lidi jako jsem já. :)

Chvíli jsem si prohlížela nějaké zdravé recepty, také jsem pročetla pár rad a postřehů ke změně životního stylu a pak mi to nedalo. Snad v každém třetím příspěvku na mě soustavně vyskakovala doporučení na všemi opěvovanou knihu Co vám výživoví poradci neříkají! (Protože to nevědí!), kterou napsal sám zakladatel skupiny Michal. Název knihy mne zaujal, ale spíše v opačném slova smyslu, říkala jsem si, ,,hm.. silná slova.. tady si asi někdo dost věří", ale tak vzhledem k těm doporučením na tom názvu asi opravdu něco bude. :) Začala jsem se tedy pídit dál, přečetla jsem si nějaké recenze a hlavně: Michalovo poselství, které bylo napsáno ještě před vydáním knihy. Knížku jsem si samozřejmě vzápětí zakoupila. Byla jsem prostě zvědavá. Sice toho už o zdravém stravování spoustu vím, ale třeba se tam dozvím ještě něco nového.

Spoustu toho vím?? Omyl, očividně nevím vůbec nic.. :))

Teda.. pár věcí, jako třeba to, že je mléko sajrajt a vajíčka nemají vliv na cholesterol, to vím dávno, ale že cvičení na lačno není úplně vhodné? Že sacharidy k večeři nevadí? Že detox je k ničemu? A dalších x věcí, o kterých jsem neměla ani ponětí?!

Od knihy jsem měla poměrně velká očekávání.

Je napsána moc hezkou, čtivou a často i zábavnou formou. Všechny uváděné informace jsou podloženy více než 250 klinickými studiemi, na které autoři v textu odkazují, takže nemůžete namítnou prostě vůbec nic. V závěru je také 30 chutných a jednoduchých receptů.

V popisu u knihy se psalo, že po jejím přečtení budete schopni posoudit, který pohyb je pro Vás prospěšný a který je jen ztrátou času. Dozvíte se také, jak upravit jídelníček s ohledem na Vaše zaměstnání a případnou sportovní činnost. Myslím, že jsem se dozvěděla vše. Kniha mi pomohla rozšířit si obzory, pozměnit některé mé návyky, za což jsem oběma autorům nesmírně vděčna!

Cíl knihy: Očekávejte, že po přečtení této knihy budete mít o hubnutí a celkovém zdraví větší znalosti než průměrný český výživový poradce.

Já si jdu knihu raději přečíst ještě jednou, ať mohu s jistotou říct, že cíl byl splněn. :)

A jedna rada na závěr! Hubnete? Vyhoďte váhu z okna a pořiďte si metr a zrcadlo! :)

Více na:

KK - Life is a dream FB

1 komentářů

, by KK

DIY

Jablečný koláč s lískovými ořechy a javorovým sirupem (Apple cake)

2 komentářů

, by KK

DIY

Kokosové cupcakes (Coconut cupcakes)

1 komentářů

, by KK

Lifestyle

Život je jako kniha, neměj strach a otoč list!

No komentářů

, by KK

Inspiration

10 nejkrásnějších svatebních momentů

1 komentářů

, by KK

Inspiration

? NOVÝ ROK = LEPŠÍ ROK ?

,,Od ledna začínám s dietou, chci shodit alespoň 10 kg!"

,,Koupila jsem si k Vánocům permici do fitka, musím už fakt začít cvičit, vloni jsem se ani nehla a podívej, jak vypadám. "

,,Taky začnu žít a jíst mnohem zdravěji! A přestanu kouřit! "

,,Plánuji se s ním po Novém roce konečně rozejít, už víc jak půl roku nám to nefunguje, ale tak ještě přes ty Vánoce to nechám a v lednu už to rozseknu, fakt. "

,,Příští rok už tu školu opravdu dodělám, slibuju, že se budu učit, budu tam chodit a nebudu na to kašlat jako vloni. "

,,V příštím roce bych chtěla změnit práci, možná začít podnikat. Mám už několik let představu, co bych chtěla dělat, ale nějak se nemůžu dokopat, hledat něco jiného nebo začít něco budovat od začátku. Vlastně jsem se ještě ani po ničem nedívala. Přeci jen, tady mi není tak špatně, jsem tady už zvyklá. No, možná jsem trochu pohodlná. Ale příští rok už to určitě vyjde!"

,,Určitě bych chtěla v příštím roce zlepšit svojí angličtinu a více cestovat, ale stejnak na to nebudu mít peníze, takže je to vlastně jedno."

,,Příští rok bych chtěla trochu omezit práci a věnovat se víc dětem, tak snad se to podaří, i když v práci toho je pořád tolik. "

,,Taky bych chtěla častěji navštěvovat rodiče, nemám na ně nějak vůbec čas v tom shonu."

,,Strašně bych si přála začít víc kulturně žít, chodit do divadel, do kina a tak.. Ale stejně ani není s kým. Nemám hlídání atd.."

,,Tenhle rok byl vážně jedna katastrofa za druhou, ten příští bude určitě lepší! Musí být! "

Tak takovéhle věci slýcháme před koncem roku dost často.

ONO se to podaří? V tom SHONU? MOC práce? NEBUDU mít peníze? NENÍ s kým?

Zamysleme se nad tím, kdo tohle všechno dokáže ovlivnit?

Osud? NE.. NOVÝ ROK? NE.. Jenom VY sami!

Nepřijde totiž žádný PAN NOVÝ ROK. Nesundá z Vás kila, které jste za loňský rok samy nabraly (vyžraly). Nenapíše Vašemu příteli, že se s ním rozcházíte, nenajde Vám novou práci, nedokope Vás do fitka, ani tam nebude cvičit za Vás, nekoupí Vám letenky na druhý konec světa, ani lístky do divadla, ani neomezí Vaše množství práce.

Nikdo, ani PAN NOVÝ ROK to za Vás neudělá. :) Jen Vy samy!!!

Ano, příští rok bude lepší, pokud si ho takový uděláte!

Tak zvedněte zadeček, dojděte do nějaké hezké příjemné kavárny, sedněte si, dejte si kávu nebo se zachumlejte doma pod deku s hrnkem čaje, vezměte si papír a tužku a napište si, všechno, čeho byste letos chtěli dosáhnout.

Nedávejte si to jako novoroční předsevzetí.

Jsou to Vaše přání, Vaše cíle a pokud si to opravdu tak moc přejete, tak si za tím jděte Stůj co Stůj! Já už mám pro letošek napsáno. :) Některá přání jsou možná nereálná, ale budu dělat všechno pro to, abych si je splnila. :)

Před pár lety bych řekla: ,,Nestavte si vzdušné zámky, nestanovujte si nereálné cíle a nesplnitelné sny." Ale teď říkám: ,,Přejte si cokoliv - prince na bílém koni, lepší práci za více peněz, prostě cokoliv a jděte si za tím!!"

Mám za sebou nejkrásnější 2 roky života a úplně mi k tomu stačilo, jít si za svým snem a do všeho skočit po hlavě, bez dlouhého rozmýšlení. :)

NOVÝ ROK pro někoho symbolizuje - nový začátek. A čeká na něj, jak na smilování. - ,,Ať už je tenhle rok za mnou, v roce 2016 bude určitě líp. Konečně je tu, sláva." Ale copak copak, dnes je 15. ledna a Vám už se zase nic nedaří.? Nevadí, hlavu vzhůru, hlavně nečekejte na 1.1.2017, s plněním svých přání a cílů se dá začít i kterýkoliv jiný den. :) Tak jděte do toho.

Přeji Vám mnoho úspěchů a splněných snů!

Více na:

KK - Life is a dream FB

4 komentářů

, by KK

My life

Rozdávání radosti aneb radost z rozdávání (The joy of giving)

Už je sice nějaký ten týden po Vánocích, ale proč si ještě trochu nezavzpomínat. :)

Vánoce jsou svátky klidu a míru. Jsou to dny, kdy si připomínáme narození Ježíše Krista, dny, které trávíme se svou rodinou, s přáteli, s lidmi, které máme rádi. Trable a starosti házíme za hlavu, relaxujeme, bez výčitek se přejídáme a užíváme si volných dnů. A někde v pozadí za tím vším (pro někoho na 1. místě před tím vším), jsou také dárky.

Takže ještě jednou: Vánoce nejsou jen o dárcích, ano, říkám to znovu a stále dokola. Ale je mi úplně jasné, že kdo viděl na fotce tu hromadu zabalených dárků, kterou jsem měla letos pod stromeček připravenou já, ťuká si na čelo a podivuje se, jak něco takového vůbec mohu napsat. :)) Jen, abyste rozuměli - dávání dárků je taková moje nemoc, záliba, koníček - a je úplně jedno, jestli jsou zrovna Vánoce, červen, říjen, úterý, pátek, ráno nebo 5 odpoledne. Kupuji, někdy i vyrábím, svým blízkým dárky, když se mi zrovna chce, když si na ně vzpomenu, když vidím věc, která mi k nim sedí - prostě dávám občas dárky JEN TAK, protože chci, protože si to ten dotyčný zaslouží, protože pro potěšení, protože miluji tu upřímnou radost, rozzářené oči a široký úsměv, no prostě protože proto. :)

Samozřejmě, že se většinou jedná jen o maličkosti! Ale přiznejte si to i Vy: Vám neudělá radost, když si na vás někdo vzpomene? Jen tak? :) Určitě ano a to nemusí ani kupovat dárek, úplně stačí, když Vám zavolá, napíše, někdy i úplně stačí, když se na Vás cizí člověk, třeba kolemjdoucí, hezky usměje.:) Radost se dá rozdávat mnoha způsoby. :) Stačí si najít způsob, jakým ji budete v novém roce rozdávat Vy! Co takhle zvolit: Úsměv pro všechny? :)

Pamatuji si, že když jsem začínala prvním rokem ve školství a dostala jsem svou první vlastní třídu, přivezla jsem všem 22 dětem dárek z dovolené v Paříži. Jéé, jak já je milovala. :)

Stačilo by možná jen poslat pohled nebo se na ně po návratu usmát, ale však víte, jak děti dárky zbožňují! :)

= Z úvodu je více, než patrné, že Giveaway se pro mne stávají neodmyslitelnou součástí mého blogu. :) Zrovna minulý týden mi dorazily 3 balíčky s krásnými kousky do připravované únorové GA. Těšte se na ni. Bude to stát za to! ;)

No, ale zpět k tématu.. Začátkem loňského roku jsem si tak trošku předsevzala, že se umírním, jak s nákupy pro sebe (oblečení, bytové dekorace atd.), tak s nakupováním drobností pro ostatní, případně, když se neudržím, tak si vše pošetřím na narozeniny, svátky a Vánoce. Světe div se, ale první část mého předsevzetí dopadla na výbornou. Za půl roku žití v Německu jsem si nekoupila téměř NIC! :) A po návratu do Prahy jen pár věcí na sebe - do práce. Ovšem s těmi dárky pro ostatní to bylo trochu horší. Když jsem týden před Štědrým dnem objevila všechny ty ,,tajné schovávačky,, které jsem přes rok v pokoji vytvořila (právě tím - nechám to všecko až na Vánoce), byla jsem dost zděšená, kolik toho je. :) Uklidňovala jsem se alespoň tím, že oproti rokům předešlým, nakupuji teď dárky za nás oba, takže je patrné, že toho bude trochu víc. Větší rodina + víc přátel = víc dárků.

Avšak i já jsem letos musela být asi strašně hodná, protože, ač jsem čekala opravdu jen něco malého, dostala jsem spoustu krásných dárků. Knihy, něco na sebe, kosmetiku. Poukázku do wellness, ale taky do restaurace, ovšem nejlepší poukázka byla jednoznačně od mého sedmnáctiletého bratra. Neměl peníze na dárky, jelikož je všechny utratil za další vraky motorek, které nám tak akorát zabírají místo ve sklepě (já tomu samozřejmě vůbec nerozumím, protože to prý jednou všecko bude mít nevyčíslitelnou hodnotu a já jsem úplně blbá, že tomu nevěřím), věnoval nám všem vlastnoručně vytvořenou poukázku ,,sám na sebe,,! :D Vzhledem k lenosti mého bratra má tento dárek nevyčíslitelnou hodnotu. :)

Pro čtenáře, kteří neumí rozluštit tohle šílené písmo :D: překlad: Poukaz na hodinového manžela, zahrnuje: mytí auta, domácí práce a jiné nezbytnosti pro váš dům i zahradu. Poukaz je dobrý v tom, že to musím udělat bez výmluv. Lze uplatnit: 5x.

A v závěru to vše završil můj muž, který se vytasil s darem, jež mě naprosto ohromil. Krom oblečení a krásné peněženky na mne čekala pod stromečkem obrovská krabice. Rozbalovala jsem jako blázen, trhala provázky, papír, ovšem v ní další krabice a další a další a další.. Miluju překvapení!! Ale tohle? Už jsem si začínala myslet, že tam snad ani nic nebude, že to má být jen pokus o vtip, avšak v té nejmenší krabici byla obálka. Hm? Asi lístky do divadla? Ne?..ne.. Omyl..

Na přeloženém papíře bylo asi milion písmenek a tisíce informací, takže mi pěknou chvíli trvalo, než jsem se v tom všem zorientovala. :) Až mi došlo, že to bude nejspíš letenka.

Pak mi konečně padli oči na, pro mne, důležité údaje!

!! Praha (ČR) - Kuala Lumpur (Malajsie) - Bali !! Březen 2016

Ani nevíte, jak moc se těším. :) Loňský březen na Floridě byl naprosto báječný!

Letos to sice bude takový více ,,batůžkový,, trip, než vloni, ale zase o to větší dobrodružství :) A Vy se můžete těšit zase na pár zajímavých článků z cest. :)

Také jste dostali nějaký cestovatelský nebo zážitkový dárek? Nebo snad něco úplně jiného? Nějakou maličkost, která Vám udělala velkou radost? Jako třeba mě - pyžamo s oslíkem, krém od Kiehl´s, který jsem si přála nebo vymalovánky pro dospěláky.? :)

Já Tomovi udělala snad také radost jedním z dárků - a to - naším novým společníkem na cesty. :)

Budu ráda, když mi do komentáře napíšete, zda na Vás pod stromečkem také čekalo nějaké velké překvapení nebo se Vám splnilo nějaké vánoční přání. :)

Mějte se a užívejte nového roku naplno!

Rozdávejte radost - jakkoliv - třeba jen pouhým úsměvem. :)

Více na:

KK - Life is a dream FB

1 komentářů

, by KK

My life

ROK 2015

6 komentářů

, by KK

My life

Štědrý den

Je Štědrý den, sedím u otevřeného okna a paprsky sluníčka mě hřejí do zad.. Zvláštní!

Vzpomínám si na ty krásná rána, za okny se vznášející vločky, pomalu dopadající na bílou zem.

Závěje sněhu, na chodnících úzké cestičky. Při tradiční štědrodenní procházce s taťkou jsme se brodili v galoších hlubokým sněhem a těšili se na Ježíška. Mamka zatím doma potají zdobila stromeček, balila dárky a chystala večeři. Vánoční prázdniny jsme trávili sáňkováním na kopci, stavěním iglů nebo bruslením na zamrzlém rybníce. Bylo to tak ...... Tak VÁNOČNÍ... :)

Už si ani nevzpomínám, kdy jsem takové nádherné bílé Vánoce zažila naposledy. Dnes to spíše vypadá jako nějaký hodně vydařený jarní den. Moc bych si přála, aby mé děti jednou zažili také takové Vánoce, jako jsem zažívala já.

Jsem ráda, že jsem si konečně našla chvilku na napsání, alespoň kratičkého článku. Mé poslední dny, vlastně týdny byly dost hektické. V práci to byla samá vánoční besídka, jarmark pro rodiče, den otevřených dveří, okénko do výuky, zkušební hodiny pro budoucí prvňáčky a do toho samozřejmě rozjařené děti, těšící se na Vánoce, které musíte dle osnov naučit to, co je ještě nutné do konce roku stihnout, ale většina dětí už je samozřejmě duchem někde úplně jinde (na vánočních prázdninách).

Po třech měsících tahanic, řešení problémů a dohadování se s bývalou majitelkou bytu jsem byla koncem minulého týdne už naprosto vyčerpaná. Fyzicky i psychicky. Srážka s blbcem no, už jsem se tady o tom jednou zmiňovala. Velmi jsem tedy ocenila, že nám paní ředitelka ve škole dopřála 21. a 22.12. ředitelské volno a já jsem si tak mohla o víkendu odpočinout, v klidu zabalit dárky, v pondělí jsem měla konečně čas vyzvednout obr dárek pro mou maminku a ještě jsme stihli navštívit několik přátel. V úterý měl nastat den D a to - finální předání klíčů od bytu!! Těšila jsem se jak malá. Hlavně na to, že už budeme mít klid od toho neustálého dohadování.

Jelikož měl manžel v úterý jednu schůzku v Praze a druhou na Mělníku, rozhodla jsem se, že ho budu doprovázet. :) V Praze jsem se po dobu jednání uchýlila do nákupního centra, kde jsem se rovnou usadila do restaurace, protože nemám tak ostré lokty, abych se probojovala do některého z obchodů. A na Mělníku mi byla doporučena úžasná kavárna s domácími dorty. Ochutnala jsem jahodový cheescake, který byl ovšem dělaný jako zmrzlinový cake, pro mě novinka a musím uznat, že byl opravdu lahodný. :) Dveře se v kavárně opravdu netrhly a lidé nakupovali dorty docela ve velkém, takže předpokládám, že byly skvělé všechny i ty v nezmrzlinové verzi. :)

Schůzka ohledně předání klíčů měla v bytě proběhnout v 18:00. Byli jsme tam přesně na minuty.

Bývalou majitelku jsme potkali u výtahu s tím, že jede shánět šroubovák. Chvíli jsme polemizovali nad tím, co se ZASE stalo. A následně nám bylo vysvětleno, že si zabouchla v bytě všechny klíče, takže musí dveře otevřít šroubovákem. Dost nás to šokovalo. Šroubovákem? Její odpověď: ,,no, já to takhle dělám vždycky, se mi to stávalo furt, když byly děti malé" nás už úplně odrovnala. Po pětiminutovém páčení vchodových dveří, kdy z nich lítaly třísky, oběhla ještě další sousedy, kterým se podařilo tak akorát zlomit plíšek od pily a kreditní kartu, takže paní konečně usoudila, že zámečník bude nevyhnutelný.

V 19:30 se dveře konečně otevřely, paní vysolila 1800,-, my zapsali do předávacího protokolu poničené dveře, zkontrolovali jsme, zda vše funguje jak má a ve 20:00 se za ní zaklaply dveře na chodbu, všechny klíče i my - naštěstí zůstali uvnitř! :) SLÁVA!! :)

Čekala nás první noc v novém bytě. Doběhli jsme ještě do auta pro nakoupená vína a obešli několik sousedů, abychom se jim představili jako noví sousedé, popřáli jim hezké Vánoce, předali jim dárek v podobě lahvinky vína a tak no.. Koukali na nás sice všichni, jak blázni, jako, že tohle už se přece dávno nedělá, ale nám to prostě přijde hezké, správné a slušné. :) A když jsme viděli, jakou radost to udělalo jim, úplně cizím lidem, nakoupili jsme ještě druhý den hromadu pohledů, které jsme rozeslali všem našim přátelům. :) Jenom to, že člověk uvidí, že si na něj někdo jiný vzpomněl jinak, než hloupou smskou nebo hromadným FB přáním, prostě potěší! :)

V půl 10 jsme si pustili koledy, bouchli šampaňské a během půl hodiny jsme usnuli vyčerpáním. :)

Druhý den jsme měli v plánu rozebrání obrovské skříně do posledního šroubku v obývacím pokoji a znovusestavení v jedné z ložnic. Čekala jsem, že nám to potrvá minimálně celé dopoledne, ale zvládli jsme to překvapivě za hodinku a půl. A tak jsme se vrhli ještě na bourání příčky, vyzvednutí a smontování kuchyně. Byt jsme opouštěli po 16:00 s rozzářenýma očima, jak jsme dobří, co jsme to všechno za jeden den stihli.

Večer už nás čekalo rozbalování dárečků. :) Štědrý den u nás totiž probíhá tak, že Tom jde dopoledne na tradiční vánoční výběh se svými kamarády, já pomáhám našim zdobit stromeček, odpoledne jedeme k Tomovo rodičům, kde nás čeká dlouhá procházka, aby nám pěkně vyhládlo. :) A kolem 17:00 už večeříme a rozbalujeme dárky, abychom ještě na 19:00 stihli přejet k našim a to samé absolvujeme tady, tedy jen tu večeři a dárky, procházku máme až potom, když jdeme do kostela na půlnoční. :)

Takový ,,náš,, Štědrý den máme tedy den předem.

A zajímá Vás jaké dárky jsem od Toma dostala? A on ode mne? :) To si nechám zase na příští článek. :) Ale určitě se máte na co těšit. Prozradím, že jeden, vlastně dva, vlastně tři z dárků se týkají cestování. :)

Vůbec netuším, jak budeme trávit Vánoce příští rok, zda v USA nebo v ČR, takže jsme letos ještě chtěli trávit Štědrý den takhle s rodinou.

Jéje, tak kratičký článek nakonec zas tak kratičký není. :) Manžel právě přiběhl a já už jsem to schytala, jakože, jak to, že jsem ještě v pyžamu.? :) Tak už jdu také něco dělat.

A nezapomeňte!

Večer se můžete těšit na vyhlášení vítěze vánoční GIVEAWAY.

Vám všem bych ráda popřála nádherné Vánoce. Samozřejmě i krásné dárečky, ale to není tak úplně důležité. Nejdůležitější je zdraví, láska, rodina, přátelé.

Užijte si dnešní den. :)
Mějte se rádi a buďte šťastni! :)
Vaše KK :)