Znáte to, vzbudíte se kolem půl 8 na malé německé vesnici (v mém případě po šíleném snu o nevydařeném svatebním dortu :D), venku je krásný slunečný den, z okna se díváte na překrásné kopce plné vinic, máte volno, tak si tak říkáte, co budu dnes dělat?

Musím ten den nějak smysluplně využít. Přece nebudu zavřená doma. Nějaký sport? Nebo se jít plácnout k bazénu? Potřebuji přece nachytat barvu do svatebních šatů. Hmm.. to je docela dobrý plán. Přeci jen v květnu jsem se nechala od místních uvrtat do nákupu sezóní pernamentky do místního mineralfreibad. Je tam spousta tobogánů, několik bazénu, no prostě super, ten season ticket musíš mít, říkali mi. A taky že mám. Stál 60 éček a já byla za celé léto v místním mineralfreibad dvakrát. :D Dnes je tedy ideální příležitost, jak dokázat mému Tomovi, že to opravdu byla skvělá investice a ne vyhozených 60E. :D

A tak jsem hned ráno zasedla k blogu a napsala Vám poslední článek ze svatby Evičky a Honzíka.

Dopoledne jsem se trochu pověnovala angličtině, aby se neřeklo. Má skype lektorka mě z nějakých, mě naprosto neznámých, důvodů pochválila za výslovnost a pokroky, které dělám. Je skvělá. :))

K obědu jsem sezobla jenom krajíček tmavého chleba s plátkovým sýrem, vyřídila jsem nějaké emaily a bylo půl 2. Říkám si, mohla bych se jít ještě projít, dnes jsem nebyla.

Abyste rozuměli, kdybych se nehýbala a celé dny jen seděla u počítače, mé tělo by vypadalo, no, tak jak dříve vypadalo. A to samozřejmě nechci a Vy to taky vidět nechcete. :) Věřte mi. Jenže jaký sport dělat, že? Běhat nemohu kvůli kolenu. A ač jsem se mnohokrát snažila dostat jízdu na kole na přední příčky v mé oblíbenosti, bohužel. Neklaplo to. Kolo je mnou vnímáno spíše jako tzv. ,,přibližovák,, když se mi nechce pěšky. :D Což Tomovi, jakožto závodnímu cyklistovi drásá srdce. A stále se úporně snaží, najít mi na tom ,,to hezké,,. :) Včera večer jsem s ním třeba na kole byla. A bylo to fajn. :) Když jsem se teda řítila z 2km kopce, tak to bylo fajn, přímo super. :) Ovšem do chvíle, než mi oznámil, že cesta není okružní, ale pojedeme stejnou trasou zpět. Uznávám, to už bylo méně fajn. Ale zvládla jsem to, respektive Tom to zvládl za nás oba. :)

Jak jsem byla totiž loni na té operaci, nesměla jsem se moc namáhat a tak jel Tom vždy do kopce vedle mě a tlačil mě vzadu za sedačku, aby mi odlehčil. :) Díkybohu mu to zůstalo doteď. :D Takže mě včera zase hezky vyvezl. :) No, jak říkám, snaží se mi na tom najít to ,,hezké,, aby mě to taky bavilo. :)

Před nedávnem jsem se někde dočetla, že by měl člověk nachodit za den 10 000 kroků, což je cca 7,5km, aby byl zdravý a fit. Tak to nemám šanci, říkala jsem si. Ale dost mě to nakoplo. Když nemohu běhat, budu alespoň chodit. Začala jsem tedy každé ráno chodit, do uší si pouštím hudbu nebo anglická slovíčka a relaxuji. Někdy 3km, někdy 5km, někdy 7km. :) Příroda je tady v okolí opravdu kouzelná. Navíc je všude kolem spousta lesů, stezek pro chodce i cyklisty.  Tedy, abych to upřesnila, konkrétně v lese je asi milion různých cestiček, ale ani jedna směrovka, cedule, ukazatel.. Nic. Prostě to musíte zkusit a snažit se nějak držet směr. Často chodívám stejné nebo podobné trasy, které už znám. Ráno se mi moc nechtělo, ale odpoledne mi to přišlo jako fajn nápad. Než vyrazím k tomu bazénu. Dám si tak 5km, možná 7, mám čas. U bazénu bude i v půl 4 dobře. :)

A tak jsem po 2 hodině vyrazila. Tom mi kladl na srdce, ať si hlavně vezmu vodu, že je tam děsné horko. Jasně, vodu si beru, neboj se. Myslíte, že jsem si ji vzala? Kdo by se s tím tahal v tomhle hicu. Šlo se krásně, větřík v lese příjemně pofukoval, nepotkávala jsem žádné lidi, v uších mi hrála příjemná muzika a já jen relaxovala.  Hmm.. tudy jsem ještě nešla, mohla bych si to trochu prodloužit. Hmm. a tady tudy taky ne, to bych to mohla ještě trochu natáhnout, vždyť směr tak nějak pořád držím.. Jdu pořád do kopce, tak až budu nahoře, vezmu to jen z kopce.. Jéé a tudy jsem taky nešla, to bude určitě blíž. Ty jo, já jsem v nějakém jiném údolí, vždyť tady jsem ani nikdy nebyla, tak to vezmu po vrstevnici a z druhé strany toho kopce už přece musí být to naše. Stále jsem se nijak nestresovala, spíše jsem začínala být pyšná, jak mi nabíhají kilometry v mé mobilní aplikaci. Jo, kdybyste se ptali, tak internet v mobilu v Německu samozřejmě nemám, takže GPS i mapy mi tak nějak nebyly moc platné. Najednou jsem se objevila v dalším údolí, kde byly dvě vesnice. Ty ale také neznám, ani názvy mi nic neříkají. Tyy jo, jak daleko to můžu mít ještě domů? To bude Tom z práce doma dřív, než já. :D Vzala jsem to teda nějakou polňačkou, jako abych si to zkrátila (samozřejmě jsem si to tím akorát prodloužila :D) Následně jsem se objevila v další vesnici, jejíž název mi byl ještě víc cizí, než ty předtím. Všude samá honosná sídla, tak se ptám celá žíznivá a upocená nějakého kluka, jak daleko je to do naší vesnice. Když mi řekl, že ten název ani nezná, dost mě to vyděsilo. Přece jsem nedošla do jiného kraje nebo okresu. :D  Pak jsme se tedy shodli na městě, které je cca

1,5km od naší vesnice. Jenže to město bylo vzdálené 5km od toho, kde jsem právě stála. Takže 7km dohromady,tak  to máme pěkné, vzhledem k tomu, že má aplikace mi ukazuje 10 km v nohách a má pravá kyčel a koleno už se začínají ozývat. :D To nemluvím o hladu a žízni. :) Ještě, že jsou teď všude na stromech ty jablka. Potácela jsem se tedy dalších 5km po rozpálené silnici a konečně dorazila do města. SLÁVAAAA! Teď ještě 1,5km domů. V uších už jsem místo hudby slyšela, jak na mě mluví ledově vychlazený meloun z lednice a to mi dodávalo energii. :)  Ušla jsem sotva 500m, vedle mě zastavilo černé auto a z okénka slyším jen, co tady prosimtě děláš? :D Vždyť jsi šla ven před 3 hodinama? Ano, byl to Tom, můj zachránce. :) Asi říkáte, jakou jsem musela mít radost, když jsem ho viděla. Nebudu lhát, měla. :) Ale na druhou stranu, chybí mi 500 kroků, abych měla 20 000 kroků za dnešní den, takže mi to trochu pokazil. :D Musím ho večer ještě vytáhnout na procházku. Teď samozřejmě někde jezdí na kole, pochopil, že mé nohy už dnes asi na kole nikam nedojedou, tak jel sám. :) Chytrý kluk. :)

Jo a abych se vrátila k tomu, jak jsem se vlastně chtěla jít dnes koupat. :D Přišla jsem před 6 domů, spořádala ledového melouna, dala sprchu a vidím to tak maximálně na dobrou večeři, víno a před spaním krátkou procházku o 500 krocích. :D Co se týká barvy, tak té jsem za dnešek nachytala za 3 hodiny chůze víc, než u kdejakého bazénu. :)

Zítra jdu znovu, ale max 4km, FAKT, věřte mi. :)

V úvodu mého článku fotky z mého dnešního výletu. :) Za ty pohledy to stálo. :) 

A omlouvám se, vím, že jsem slibovala psaní o mé svatbě, ale musím to také prokládat, aby se čtenáři, které svatba absolutně nezajímá, nenudili. :)