Nedělní odpoledne bylo příjemné, jen nebe se začalo trochu kabonit. Vyrazili jsme na festival Naše chutě, o kterém jsem se zmiňovala. Hned u prvního stánku jsem ochutnala tři druhy slaných koláčů quiche. Z červené řepy s parmazánem, mrkvový a cuketový. Za mě vyhrála červená řepa. :) Jako další nás oslovilo trhané kuřecí maso u  burgrového stánku, to si nás bohužel moc nezískalo, nějak to nebylo ono. Lososovitý pstruh s květákovým pyré a prazvláštní čočkou byl výtečný!! Točený Cider, na který jsem se těšila celý den byl naopak příšerný. Asi o 1000% to ale vylepšila mátová a šalvějová limonáda. :) Sladká tečka a to nejlepší nakonec - palačinka s mákem, povidly a horkým krémem z mascarpone. Nikdy bych podle názvu neřekla, že to může být tak strašně dobré. :) Omlouvám se, že nemám žádné fotografie, po rozlučce jsem přijela nějaká hladová, takže jsem si až po tom, co jsem vše snědla, uvědomila, že jsem si to vlastně chtěla nafotit. :)

Po cestě domů jsme si ještě s Tomem zašli na víno  a večer jsme kutili v dílně nějaké mé ,,výmysly,, na svatbu. :) V pondělí ráno budíček a návštěva úřadu. Šla jsem raději už v půl 8, ať pak zbytečně nečekám ve frontě. Otevírají v 8:00. Frontu stojím stejně, ale na řadu jdu poměrně brzy. ,,Slečno,ale my jsme si schůzku domlouvali na příští pondělí, ne tohle." Néé, to není možné!! Vždyť já mám v diáři tohle pondělí, určitě, hned totiž nasedám do auta a jedu do Prahy na kontrolní CT vyšetření. Mám tam být v 10:50 a celou dobu vím, že to mám takhle natěsno, určitě tu mám být dnes. ,,NE, NEMÁTE. Nashledanou." Volám Tomovi, že jsem moc nepochodila a vyrážíme směr Praha. Prší,  leje, leje dost. Benešov, klasika, autonehoda. Ale nějaká větší, než obvykle. Stojíme a libujeme si, jak je dobré, že jsme nakonec vyjeli dřív, že to budeme mít akorát. Stojíme stále a také stále leje.. Á.. Kolona se začíná pomalu hýbat. Už jsme dvě hodiny na cestě. ,,To je děs" říkám si. Diskutujeme o tom, jaký máme hlad, protože já jedu na vyšetření na lačno a Tom je natolik solidární, že posnídal jenom meloun, takže už je také dost hladový. Když míjíme benzínku, pomýšlíme na čerstvý croissant a kávu, který byl vyobrazen na velkém billboardu. Asi vteřinu na to mi zvoní telefon.

,,Dobrý den Vy máte dnes přijet na CT, že?" ,,Ano, to mám! A jedu, už víc jak dvě hodiny!!"

 ,,Nezlobte se, ale my to dnes budeme muset zrušit, ráno se nám rozbil přístroj!" ???????? ,,Co že? Ráno? a proč mi voláte ani ne hodinu před vyšetřením? To jsem mohla být doma a ušetřit si cestu do Prahy!"

Chápu, že paní z recepce v tom byla naprosto nevinně, ale někdo to odnést musel. :D

No nic, další pumpa, vyskakujeme a sápeme se po čerstvém croissantu se šunkou a sýrem. mmm.. Ten byl!

Jelikož jsme v tu chvíli stále neměli košili na svatbu, otočit se a jet domů by byla hloupost. Smířili jsme se tedy s tím, že den strávíme hledáním někoho, kdo dokáže vyřešit naše zadání naprosto neřešitelné rovnice: smetanová, vel. 39, SLIM na manžetové knoflíčky, nejlépe 100% bavlna. Tom potřeboval ještě něco zařídit v Záběhlicích, takže z dálnice jsme hned sjeli směr letiště, což byla další osudová chyba.

Více, jak půlhodinová kolona na sjezdu. Ach jo..

Kolem poledne jsme se konečně dostali do Prahy. Myslím, že tolik obchodů jsem za jeden den snad nikdy neprošla. Bylo jich mnoho, ale v některých to bylo opravdu rychlé. Stačilo začít vyjmenovávat naši neřešitelnou rovnici a někde nás poslali pryč už po slově smetanová, někde po SLIM, někde po manžetových knoflíčcích. :)) Ale nikde nám prostě nedokázali pomoci. Začali jsme procházet i obchody se společenskou obuví. Řekla jsem totiž Tomovi, že se mi ty jeho, co má doma, moc nelíbí. Kupoval si je nedávno a měl je pouze na svatbě svého kamaráda. V pozdním odpoledni se nám podařilo najít jedny úžasné. :) Až oči přecházeli :) A tak jsme je vítězoslavně zakoupili. :) Nebudu Vám ani říkat, že po příjezdu domů, jsme zjistili, že jsou to ty samé, co má doma. :D No tak jsem to nepoznala nooo :D

Naše nákupy tedy byly úspěšné částečně :) Košili nemáme, ale máme boty a to hned troje. :D

Dnes je čtvrtek. Do svatby už zbývá jenom zítřek. Ptáte se, zda má ženich košili? Ano, má, rovnice souhlasí, tedy je smetanová na manžetové knoflíčky, má na sobě napsáno vel. 39 a na lístku je napsáno SLIM, ale střihu SLIM se opravdu jenom vzdáleně podobá a o 100% bavlně si tahle košilka může nechat také jenom zdát. Ale co, MÁME košili. Mamka si s ní včera večer trochu pohrála u šicí mašiny a už začíná částečně jako SLIM i vypadat. :)

Zdá se Vám, že už nám tedy na svatbu nic nechybí? Dnes ráno nám toho chybělo ještě spousta. Ono je nejlepší, když máte na všechno spoustu času a říkáte si, to seženeme, uděláme, připravíme až těsně před svatbou, vždyť máme celý předsvatební týden volný, to je časuu. A ono je najednou těsně před svatbou a na papírku máte 1000 věcí, které máte udělat a zjišťujete, že tohle a támhleto není, jak mělo být a tady je nějaký problém a támhle taky.

No, už se moc těším, až budu mít příští týden čas a budu Vám moci napsat o svatebních přípravách pěkně od začátku, až do konce. :)

Pro dnešek se s Vámi loučím a jdu se ponořit do 888mé z 1000 věcí na seznamu. ;)

V sobotu na nás myslete a modlete se za počasí. :)

Slibuju, že od pondělí intenzita příspěvků zase naroste, jen už je nebude psát slečna K, ale paní K. :)

Krásný víkend všem :)