Omlouvám se všem, kteří čekají na článek z rozlučky, po čtyřech dnech jsem se konečně dostala k počítači. :) Pár dnů do svatby, celý víkend pryč, takže asi chápete, že času není mnoho. :) Ale o článek Vás nemohu ochudit. :) Rozlučková párty byla totiž VELKOLEPÁ!! :)

Když jsme se s holkama před časem sešly, říkám: HOLKY, na své rozlučce hlavně nechci žádné trapárny, jako korunky, šerpy, hry, debilní úkoly apod. Pojmeme to spíše jako takové přátelské posezení. Hm?  Jasně, přesně tak jsme to také pojaly, že? viz foto. :D

Tímto dámám děkuji, protože bez těch ,,trapáren,, by to prostě nebylo ono. :)

Jelikož mezi mé nejoblíbenější místa a města v ČR patří Český Krumlov, otázka, kde bude rozlučka probíhat byla vcelku zbytečná. Do Krumlova to ovšem máme cca 80km. Což bylo trošku komplikovanější. Některé z mých kamarádek mají hodně malé děti. Takže strávit víkend někde pryč, byl docela problém. Rozhodly jsme se tedy, že rozlučka nebude 3 dny, ale pouze 2 dny.

A musím říct, že rozhodnutí to bylo dobré, jelikož naše cesta z Německa byla v pátek doslova ,,hororová,, takže bych bývala svou rozlučku v pátek ani nestihla.  Nemáme to  z Německa domů úplně kousek, ale ani světa kraj, cca 450 km. Ovšem jet (stát) 450 km v brutálním dešti, bouřce a vichru 9,5 hodiny. To je opravdu úctyhodné. To bylo už i na mě moc. Zvládli jsme sice doplánovat  svatbu, sníst, co jsem na cestu navařila, vypít všechny zásoby pití, probrat naši budoucnost do roku X, dočíst naši rozečtenou knihu a dokonce se mi také podařilo vlézt přes zadní sedačky a Tomovo rozložené kolo do kufru a vylovit tam celého melouna (k večeru už byl totiž trošku hlad), málem jsem si sice urvala ruce, byl dost těžký a tahala jsem ho přes celé auto. Ovšem otázka, proč jsme si nezastavili a nevyndali ho z kufru normálně, jako by to každý normální člověk udělal, opravdu není na místě, jelikož chtít po Tomovi, aby přibrzdil na odpočívadle, když se kolona po 2 hodinách konečně trochu rozjela, bylo nemyslitelné.  Nějakým záhadným způsobem jsem meloun dokonce naporcovala ( trávíme v autě poměrně hodně času, takže o věci jako je vidlička, nůž, lžíce, talířek, deka, knihy atd. nemáme v autě nouzi). No a následně se nám ho podařilo samozřejmě celého sníst, což je mimochodem báječná věc, když dojíte celého melouna, Tom šlápne na brzdu a potom hodinu a půl stojíte zablokováni v levém pruhu dálnice na jednom místě a je naprosto logické, že se Vám vůbec nechce na wc, protože meloun v sobě přece nemá žádnou vodu. Byl to boj, ale zvládla jsem to! :D

Alespoň jedna pozitivní zpráva během cesty přišla. Kolem 22:00 hodiny jsem obdržela telefonát, který mi snad nemohl udělat větší radost. Má svědkyně se rozhodla, že i přesto, že má doma 6ti týdenní miminko, se rozlučky také zúčastní, sice ne přes noc, ale zúčastní. :)

Každopádně domů jsme přijeli v půl 2 v noci, to už tak veselé nebylo. Oba dva jsme z auta vystupovali už skoro se zavřenýma očima, ovšem doma na nás čekala má drahá maminka, která samozřejmě potřebovala probrat, co všechno je nového, kolik svatebních koláčků má která teta napéct a další důležité a neodkladné informace. :D V tu chvíli dostal Tom chuť na Plzínku, ale ne na jednu, ale rovnou dvě a tak bychom si k tomu povídání a pití mohli sednout ven, ne? NE!! :D  Do postele jsme se tedy dostali kolem půl 3. Ráno brzké vstávání, další shánění svatební košile pro ženicha (opět neúspěšné). V 10 jsem zamávala ženichovi  z okýnka a jela vyzvednout moje holky. Už podle jejich zavazadel mi bylo jasné, že minimálně bez korunek se naše rozlučka neobejde. :D Ajajaj..

Začaly jsme příjemným a výtečným obědem v Českých Budějovicích, kde jsme vyčkaly na další kamarádky, které se připojovaly v  ČB. :) Nealko domácí limonády byly v tom úmorném horku osvěžující a jídlo opravdu chutné. :)

Jako další přišly na řadu úkoly pro nevěstu. Dostala jsem 7 barevných vlaječek. Kdokoli chtěl, mohl si vlaječku vzít a napsat na ní úkol, který musím během večera splnit. Zdálo se mi to jako fajn nápad, to jsem ale ještě netušila, co jsou ostatní schopni vymyslet. :D Naštěstí se po zadání třetího úkolu nějak zatoulala fixa a všichni usoudily, že 3 úkoly jsou dostačující. :) První úkol se mi podařilo splnit hned a dokonce lépe, než se očekávalo. Místo jednoho podpisu jsem ukořistila hned tři. :) Druhý a třetí úkol jsem zvládla až později večer v baru, dříve na to nebyla odvaha. :D 

V druhém úkolu mi dlouho chybělo poslední číslo nějaké slečny a ne a ne ho sehnat. A tak jsem u baru oslovila jednu sympaticky vypadající usměvavou slečnu. Když jsem ji sáhodlouze popsala v jaké jsem situaci a mávala ji před nosem zelenou vlaječkou, po chvíli odvětila: I don´t understand you. :D ouuuu no.. Vytasila jsem se tedy se svou ,,úžasnou,, angličtinou, která stále dost pokulhává, ale v onen večer  se mi zdála naprosto dokonalá. :D A slečně jsem tedy znovu vysvětlila, co že to po ní vlastně chci. Velmi ochotně mi napsala číslo a seznámila mě dokonce i se svou přítelkyní, která mi své číslo na vlaječku také napsala, i když jsem ho nijak nedožadovala. :D Holky jsou z USA a žijí v Německu. :) Zajímavé setkání. :) 

Třetí úkol asi ponechám bez komentáře. Očekávala jsem, že tento úkol bude nejhorší, takže mi poměrně dlouho trvalo, než jsem se ho zhostila.  Ovšem, bylo to snadné. Vypadá to, že kluci se snad svlíkají na počkání běžně. :D

Večer byl zábavný, moc jsme si ho všechny užily. :) Kolem půl 3 jsme šly spořádaně domů spát. :)

Ráno jsme si daly skvostnou snídani a vyrazily jsme k domovům. :)

Tímto bych naši rozlučku uzavřela. :) 

Jak jsem již předeslala, bylo to VELKOLEPÉ!!! :) A zúčastněným děkuji. :)

Při deštivém pondělí nás čekala jedna jobovka za druhou, ale o tom již více zítra. ;) 

Do svatby 3 dny a my jsme dost ve skluzu, takže budu ráda, když se k tomu počítači vůbec dostanu. :) Ale slibuji, že se pokusím. ;)